určovací klíč (PDF, 626,7kB) >>>
Rozpětí křídel: 23-25 mm, délka předního křídla: 12-13 mm
Areál. Pontomediteránní. Od jižního Rakouska přes Maďarsko, většinu Balkánského poloostrova po severní Řecko a jih východní Evropy, sporadicky v centrálním Turecku. Severní hranici areálu tvoří jižní Rakousko, Česká republika, Slovensko a jih Polska. Z Maďarska popsán taxon Cupido antealcetas (Beuret, 1957), který by měl být mnohem rozšířenější než C. decoloratus (znám je také ze Slovenska a velmi pravděpodobně žije také na Moravě). Jeho taxonomicky status však není ujasněn – je možné, že jde pouze o ekologickou formu m. tolicového.
Biotopová vazba. Vyprahlé, spíše vysokostébelné stepní biotopy často ruderálního charakteru. Kolonizuje také antropogenní biotopy jako jsou lomy, pískovny, náspy a motokrosová či vojenská cvičiště. V posledních letech osídluje i mezofilní louky v nivách, výslunné lesní paseky a lemy lesních cest.
Živná rostlina housenek. Uvádí se celá řada hojných bobovitých rostlin (Fabaceae), např. tolice dětelová (Medicago lupulina), tolice vojtěška (Medicago sativa), vikev setá (Vicia sativa), štírovník růžkatý (Lotus corniculatus), jetel luční (Trifolium pratense). Většina těchto údajů je z chovů, v ČR potvrzeno kladení v přírodě na tolici dětelovou (Medicago lupulina) (2007, V. Štěpánský; 2009, J. Jurníček; 2012, J. Beneš), na Slovensku taktéž.
Vývoj. Nedostatečně prostudován. U nás dvougenerační (květen – červen, červenec – srpen), v posledních teplých letech na jižní Moravě v září – říjnu částečná třetí generace (M. Koupý pers. com.). Vajíčka kladena na květy živné rostliny, larvy se květy živí, jsou fakultativně myrmekofilní a přezimují.
Chování. Nestudováno. Druh snadno uniká pozornosti, na místech s hojným výskytem (např. ruderální vegetace v lomech) lze vyplašit velké množství jedinců z vyšších porostů bobovitých rostlin. Druh má pravděpodobně otevřenější populační strukturu a jeho populace mohou být nestálé, v některých případech byli zastiženi přeletující jedinci mimo svá stanoviště.
Podobné druhy v ČR. Modrásek štírovníkový (Cupido argiades) a m. čičorkový (C. alcetas), se kterým je velmi často zaměňován.
Rozšíření v ČR. Lokálně rozšířený a na vhodných biotopech i hojný na celé jižní a střední Moravě, velmi lokálně nově na severní Moravě a ve Slezsku. Po roce 2000 expandoval z jižní Moravy úvaly a údolími výrazně na sever a též do vyšších poloh (řada lokalit na střední Moravě, dále jižní úbočí Nízkého Jeseníku v údolí Bystřice a Vsetínsko). V roce 2007 byl již zjištěn i na severozápadní Moravě při hranici Čech (PR Dlouholoučské stráně u Moravské Třebové, Hula 2008), po roce 2009 ověřen až na nejsevernější Moravě (Štramberk, Frýdeckomístecko, Raškov u Hanušovic) a ve Slezsku (Karvinsko, Horní Benešov, Osoblažsko). V roce 2016 poprvé doložen také v Čechách ve východním Podorličí – Petrovice u Letohradu (6065), 11.7.2016, 1 samec, D. Breiter foto, J. Beneš revid., později pak také v Chocni (4.6.2019, 1 samec, foto V. Štorek, J. Beneš revid.).
Ohrožení a ochrana. V oblasti výskytu není ohrožen – naopak expanduje, hlavně díky schopnosti osídlovat ruderální antropogenní stanoviště a vytvářet tam početné populace. Zdá se, že k udržení kolonií stačí i relativně maloplošné biotopy. V žádném případě však nedopustit zbytečnou likvidaci jeho stanovišť například zemědělskými a lesnickými rekultivacemi těžebních území nebo zalesňováním takzvaně “neplodných” půd. Biotopová vazba, populační struktura, chování a bionomie si zaslouží detailní výzkum.
Samec. Morava, Velký Kosíř, 5.2009. Foto M. Vojtíšek | Samice. Morava, Velký Kosíř, 5.2009. Foto M. Vojtíšek | Samice. Morava, Velký Kosíř, 5.2009. Foto M. Vojtíšek |
Samec, Lipůvka, 18.7.2013. Foto V. Hotárek | Samec, Brno, 20.7.2014. Foto V. Hotárek | Samec,Brno,31.7.2015.Foto V.Hotárek |
Samec, okolí Brna, 2006. Foto V. Štěpánský | Samice, Morava, 2005. Foto M. Ryšavý | Samec, Moravský kras, 2006. Foto L. Říčánek |
Samec, Moravský kras, 2006. Foto L. Říčánek | Samice, jižní Morava, 2006. Foto Z. Hanč | Samice, okolí Brna, 2007. Foto V. Štěpánský |