určovací klíč (PDF, 481,8kB) >>>
Délka předního křídla: 27-33 mm
Areál. Holarktický. Celá Evropa, Turecko, severní Afrika, Írán, Severní a Střední Amerika.
Biotopová vazba. Prakticky všudypřítomný druh včetně smrkových monokultur, zahrad, parků i ruderálních stanovišť od nížin do hor, v době tahu i na nejvyšších horských vrcholech.
Živná rostlina larev. Různé druhy kopřivovitých (Urticaceae), u nás především kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) a k. žahavka (U. urens).
Vývoj. Dvougenerační, v chladných oblastech jednogenerační. V květnu k nám přilétají motýli z jihu, rozmnoží se, a část jejich potomků se na podzim opět vrací do Středomoří, kde přes zimu založí generaci jarních migrantů. Je známo, že imága na severu Evropy nejsou schopna přezimovat, v našich podmínkách je přezimování dospělců výjimečné (hlášení přezimování dospělců u nás v poslední dekádě ale neustále přibývá, především v mírných zimách). Samice kladou vajíčka na vrcholky živné rostliny. Larvy žijí jednotlivě. Stadium kukly trvá dosti krátce.
Chování. Solitérně žijící druh, typický migrant s otevřenými populacemi. Samci zaujímají v odpoledních hodinách dočasná teritoria na keřích a stromech vyčkávací párovací strategii (tzv. ”perching”). Na podzim motýli sedají na hnijícím ovoci v zahradách.
Podobné druhy v ČR Žádné.
Rozšíření v ČR. Po celém území rozšířený a hojný migrant.
Ohrožení a ochrana. Druh není ohrožen.
2013. Foto O. Ryška | Krkonoše, 2006. Foto M. Vojtíšek | Detail hlavy, Křivoklátsko 2013. Foto M. Vojtíšek |
Čechy, Hradčany, 2007. Foto M. Vojtíšek | Krkonoše, 2012. Foto S. Vrabec | Krkonoše, 2006. Foto M. Vojtíšek |
Orlické hory, srpen 2014. Foto V. Hotárek |