Mapování a ochrana motýlů České republiky
určovací klíč (PDF, 914,5kB) >>>
Hnědásek rozrazilový - Melitaea diamina (Lang, 1789)
Syn.: dictynna (Esper, 1779)
Délka předního křídla: 16-20 mm
Areál. Eurosibiřský. Od severního Španělska přes západní, střední a severní Evropu, horské oblasti Apeninského a Balkánského poloostrova, Turecko, evropské Rusko, Sibiř a Altaj po Dálný východ a Japonsko.
Biotopová vazba. Rašelinné louky a lemy rašelinišť s výskytem živné rostliny, vlhké údolní louky a prameniště a okraje rozvolněných podmáčených smrčin. Méně často na vlhkých úživných loukách v nížinách a slatiništích.
Živná rostlina housenek. Mokřadní druhy kozlíků (Valeriana spp.), především kozlík lékařský (Valeriana officinalis).
Vývoj. Jednogenerační (konec května – začátek srpna); v teplých oblastech na jižní hranici areálu výskytu částečná druhá generace. V roce 2017 poprvé doložen výskyt částečné 2. generace v České republice (Brdy, Rožmitál pod Třemšínem, 550 m n. m., 26.8.2017, 5 ex., O. Sedláček leg. et. observ.). Samička klade shluky vajíček převážně na listy živné rostliny. Housenky jsou gregarické, přezimují ve skupinách v hnízdech ze spletených listů, poblíž živné rostliny. Po přezimování se housenky zdržují v menších skupinkách (okolo 10 jedinců), poslední instar žije solitérně. Kukla je přichycena nejčastěji na živné rostlině.
Chování. Populace jsou sedentární, ale mezi sousedícími koloniemi dochází k výměně jedinců. Samci patrolují, při oplození ucpou kopulační ústrojí samice tzv. “pářící zátkou”, proto se samice páří obvykle jen jednou. Ve Finsku byla intenzívně studována metapopulační struktura tohoto druhu. Wahlberg et al. (1996) úspěšně využili údaje o mobilitě, získané podrobným studiem příbuzného hnědáska kostkovaného ( Melitaea cinxia ) k předpovězení výskytu hnědáska rozrazilového. To dokázalo možnost využití metapopulačních modelů pro větší počet druhů. Nověji byla intenzívně studována mobilita a zjistilo se, že asi 1 % jedinců přeletí za den více než 1 km.
Podobné druhy v ČR. Hnědásek černýšový (Melitaea aurelia), h. jitrocelový (M. athalia), h. podunajský (M. britomartis).
Rozšíření v ČR. V minulosti velmi rozšířený, především v horských a podhorských oblastech. Prakticky vymřel na celé Moravě, kde se ještě na konci 70. letech 20. století vyskytoval v Hrubém a Nízkém Jeseníku, recentně pouze jediná slabá populace v Beskydech. Nížinné populace vyhynuly už počátkem 20. století. Také v Čechách vymizel na většině lokalit (především na severu, středu a východě území). Značný úbytek lokalit zaznamenal na Českomoravské vrchovině. Větší populace se udržely pouze na Šumavě, v Pošumaví, na Třeboňsku, v Chebské pánvi a v Doupovských a Krušných horách. Izolované populace dosud přežívají v Brdech a na Rakovnicku.
Ohrožení a ochrana. Kriticky ohrožený. Za drastický úbytek lokalit zvláště v 70. a 80. letech 20. století bylo zodpovědné dobové “meliorační šílenství”, kdy v mnohých krajích byly odvodněny a “zkulturněny” i ty nejnedostupnější plochy mokřadních luk, údolních rašelinišť a téměř všechny zbývající slatiniště. Stejně smrtící bylo pro motýla i cílené zalesňování, na mnoha lokalitách však nadále hrozí buď zalesňování, často podporované státními subvencemi, nebo samovolné zarůstání dřevinami.
Management lokalit musí spočívat tradičním obhospodařování a bránění sukcesním změnám: odstraňování dřevin, příležitostná extenzivní pastva několika kusů skotu nebo rotační mozaikovité sečení, a především zrušení všech melioračních drenáží. Nárůst početnosti u některých populací byl na Šumavě pozorován i na rašeliništích regenerujících po ukončení těžby rašeliny.
- výskyt do roku 1950,
- výskyt 1951-1980,
- výskyt 1981-1994,
- výskyt 1995-2001
Fotogalerie
Imága
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
