určovací klíč (PDF, 954,2kB) >>>
Syn.: euphrasia (Lewin, 1795)
Délka předního křídla: 18-22 mm
Areál. Holarktický. Od severní poloviny Španělska a Portugalska přes Francii, Velkou Británii, střední a severní Evropu, Sibiř, Dálný východ, Koreu, Sachalin a Japonsko až do Severní Ameriky. Chybí na většině území Itálie a Balkánského poloostrova.
Biotopová vazba. Dva základní typy stanovišť – jednak rozvolněné listnaté a smíšené lesy včetně pasek, úvozů, okolí lesních cest, lesních luk atd., včetně mezofilních pastvin s křovinami a rozvolněnými stromy a pak také na rašelinnných loukách a rašeliništích.
Živná rostlina housenek. Violky ( Viola spp.): v. psí ( V. canina ), v. Rivinova ( V. riviniana ), v. srstnatá ( V. hirta ), v. bahenní ( V. palustris ).
Vývoj. Dvougenerační (květen – červenec, srpen – září), v horách jednogenerační (červen – červenec). Vajíčka kladena jednotlivě nebo v malých skupinkách na spodní stranu listů violek, často též na okolní suchý a výhřevný opad. Solitérních larvy se vyhýbají přímému slunci: po krátkém žíru na slunci se vždy rychle ukryjí do opadanky. Housenky často přelézají relativně dlouhé vzdálenosti mezi jednotlivými živnými rostlinami. Kuklí se v opadance, často pod stočenými suchými listy.
Chování. Samci patrolují, jedinci jsou v rámci biotopů (lesních komplexů atd.) relativně mobilní, takže populace nemívají velkou denzitu. Imága se nejčastěji zdržují na místech s velkou nabídkou nektaronosných bylin. Často je lze pozorovat při sání na osluněné vlhké půdě (obnažená rašelina, lesní cesty apod.).
Podobné druhy v ČR. Perleťovec fialkový ( Boloria euphrosyne ).
Rozšíření v ČR. Druh dosud široce rozšířený, úbytek lze spíše zaznamenat v početnosti populací. Vzácný je však v intenzivně zemědělsky a lesnicky obhospodařovaných oblastech, zvláště v rozsáhlých komplexech smrkových monokultur (ustupuje například v níže položených částech nejsevernější Moravy).
Ohrožení a ochrana. V současnosti není ohrožený. Horské a rašeliništní populace se zdají být méně ohrožené než populace v listnatých lesích nížin a pahorkatin. V podhůří a horách potenciálně ohroženy melioracemi, nebo naopak opuštěním a zarůstáním vlhkých a rašelinných luk; velké ztráty musel zaznamenat v době melioračního šílenství v 80. letech 20. století. V listnatých lesích nížin a pahorkatin je optimálním managementem návrat k pařezinám, nebo výběrná těžba vedoucí k prosvětlení porostů. Nepřípustné je rozorávání pasek a náhrada listnatých lesů jehličnatými monokulturami.
Samec, Rokytnice v O.h., 6.8.2014. Foto V. Hotárek | Samice, Moravský kras, 2007. Foto M. Koupý | Samice, Moravský kras, 2007. Foto M. Koupý |
Samec. Foto J. Dvořák | Samice, Moravský kras, 2005. Foto M. Koupý | Samec, Moravský kras, 2007. Foto M. Koupý |
Samec, jižní Čechy. Foto Z. Hanč | Samec, Křivoklátsko, 2005. Foto M. Vojtíšek |