určovací klíč (PDF, 959,3kB) >>>
Syn.: arsilache (Knoch, 1781), nec Esper, 1780
Délka předního křídla: 17-19 mm
Areál. Eurosibiřský. Ostrůvkovitě v západní (východní Francie, Belgie, Nizozemí) a střední (Německo, Alpské země, Polsko, Česká republika a Slovensko) Evropě, Pobaltí, Dánsku. Velmi rozšířený v celé Skandinávii a severovýchodní Evropě přes Ural a Sibiř po Altaj.
Biotopová vazba. Vyskytuje se pouze na rašeliništích a v jejich nejbližším okolí a to na plochách, kde se nacházejí porosty klikvy. Ty najdeme především v ”živých” středech rašelinišť, jakož i na opuštěných cestách vedoucích přes rašeliniště, nebo na vytěžených a regenerujících ložiscích rašelinišť či rašelinných krajích rybníků.
Živná rostlina housenek. U nás pouze na klikvě bahenní (Oxycoccus palustris).
Vývoj. Jednogenerační (červen – červenec). Samice klade vajíčka jednotlivě na spodní stranu listů klikvy, přičemž preferuje klikvy rostoucí na vyvýšených místech rašeliniště (bulty). Mladá housenka se přes den ukrývá v rource z listů živné rostliny či zapředených lístků rašeliníku, kde také přezimuje. Kukla je uložená volně pod živnou rostlinou.
Chování. Protandrický druh. Imága jsou výrazně heliofilní, za zdroji nektaru zalétávají do lemů rašelinišť (na Šumavě vyhledává např. prhu arniku – Arnica montana, starčky – Senecio spp. a pcháče – Cirsium spp.). Populace jsou sedentární, ale jedinci jsou poměrně mobilní, samice přelétávají dvakrát dále než samci, což umožňuje kolonizaci nových lokalit vzdálených až několik km od mateřských stanovišť (v Belgii zjištěn přelet samice dlouhý 11 km). Jednotlivé kolonie rozprostřené na rozsáhlých plochách rašelinišť jsou propojeny do systému metapopulací. Izolované a maloplošné populace mají tendenci rychle vymírat.
Podobné druhy v ČR. Perleťovec nejmenší (Boloria dia).
Rozšíření v ČR. V současnosti pouze v západních a jižních Čechách: Třeboňsko, Šumava, Novohradské hory, Krušné hory, Český a Slavkovský les, Chebsko, izolovaná populace na severozápadním Plzeňsku, nejdále na východě se vyskytuje několik malých populací na západním Jihlavsku a východním Jindřichohradecku. Na Moravě a ve Slezsku nebyl doložen. Vyhynul v Jizerských horách, v severovýchodní části Krušných hor, v okolí Aše a Mariánských Lázní. Výškové rozpětí výskytu od 350 m n. m. (Třeboňsko) po 1200 m n. m. (Šumava). Početné populace už pouze na Šumavě.
Ohrožení a ochrana. Kriticky ohrožený. Motýl obývá striktně vymezená a často izolovaná stanoviště a nikde není hojný. Druh ohrožují na jedné straně sukcesní změny na rašeliništích následované nástupem lesa, na druhé straně všechny typy meliorací, ať už je důsledkem vysušení stanovišť a jejich následné zalesnění, nebo těžba ložisek. Většina lokalit je však nyní územně chráněna, především v Národním parku Šumava. Zde druh ohrožuje zarůstání některých lokalit dřevinami a existence nezaslepených odvodňovacích kanálů v okolí rezervací. Zvětšení lokálních populací perleťovce lze na zarůstajících rašeliništích docílit odstraněním stromového a keřového patra, zrušením melioračních drenáží v okolí a narušením povrchových vrstev rašeliny. Takto vzniknou zamokřené a osluněné plošky, kde rychle vzroste abundance klikvy. Nárůst početnosti byl pozorován i na rašeliništích revitalizovaných po ukončení těžby rašeliny. Tam, kde populace nejsou negativně ovlivněny sukcesí či zazemňováním rašelinišť, je nejlepší strategií nezasahovat do jejich vývoje.