Mapování a ochrana motýlů České republiky
určovací klíč (PDF, 976,6kB) >>>
Ohniváček černočárný - Lycaena dispar (Haworth, 1803)
Délka předního křídla: 14-21 mm, náš největší ohniváček.
Areál. Eurosibiřský. Velmi lokální na izolovaných stanovištích v západní Evropě. Souvislejší populace od jižní Moravy do severního Řecka, přes evropské Rusko po Dálný východ. V Evropě několik poddruhů lišících se bionomií i stanovištními nároky: ve střední a východní Evropě L. d. rutilus (Werneburg, 1864).
Biotopová vazba. Podmáčené či bažinaté louky, okraje vodních toků. Též na ruderálních mokřadech: strouhy, meliorační kanály, zarostlá pole, břehy hlinišť a pískoven, průmyslové areály, dna lomů. Omezen na nížiny a pahorkatiny, vzácně vystupuje i do vyšších poloh (např. v Krkonoších v roce 2013 do 750 m n. m.).
Živná rostlina housenek. Širokolisté šťovíky (Rumex), zejména š. tupolistý (R. obtusifolius), š. kadeřavý (R. crispus) a š. koňský (R. hydrolapathum).
Bionomie. Dvougenerační (duben až červen a červenec až začátek září). V extrémně teplých letech vzácně částečná třetí generace (18.9.2015, Kopřivnice, 2 neolétané ex., K. Stonavský observ.). Mladé housenky vyžírají spodní stranu listu živné rostliny. Dospělá housenka je zelená, bez výrazné kresby, ve dne se ukrývá na přízemní části rostliny. Kuklí se na rostlině nebo při zemi. Imágo jarní generace je u obou pohlaví výrazně větší, než u druhé generace.
Chování. Samci jsou teritoriální a sedentární. Na proletující samice vyčkávají na osluněné vyšší vegetaci (často trávy ca 0,5 m vysoké), kde sedí s rozevřenými křídly. Na vhodných biotopech se objevují pravidelně mnoho let po sobě. Samice mají velkou disperzní schopnost, lze je zastihnout (zvláště v jarní generaci) jednotlivě všude v krajině.
Podobné druhy v ČR. Ohniváček celíkový (Lycaena virgaureae), o. janovcový (L. thersamon), samice o. modrolemého (L. hippothoe), o. modrolesklého (L. alciphron) a o. černoskvrnného (L. tityrus).
Rozšíření v ČR. V minulosti žil v Čechách zaručeně na jihu a jihovýchodě území, kde vymizel v první polovině 20. století. Na Moravě byl ještě na počátku 20. století považován za velkou vzácnost, omezenou na jih území. Zhruba od poloviny 20. století začal expandovat na sever a pronikl až do jihozápadních údolí Nízkého Jeseníku, severního předhůří Beskyd a Moravské brány. Po roce 2000 osídlil také Ostravsko, Karvinsko, Opavsko, Krnovsko a Osoblažsko. V současnosti žije již na celé Moravě kromě vysokých poloh. V Čechách byl znovu nalezen roku 1991, po roce 2000 známo několik nálezů z jižních Čech a zjištěn pravidelný výskyt v České Třebové a ve Frýdlantském výběžku. V posledních letech se dále rozšířil do téměř celých východních Čech (např. Svitavsko, Podorličí a Polabí, v roce 2012 osídlil dokonce jižní svahy Krkonoš) a jižní části Vysočiny. V jižních Čechách se již vyskytuje pravidelně (např. Českobudějovicko a Třeboňsko) a zcela nově pronikl z východu i do středních Čech (např. Kolínsko) a ze severu na Liberecko, Šluknovsko a Ústecko. Masivní expanze motýla ve střední Evropě i nadále pokračuje.
Ohrožení a ochrana. V posledních dekádách není ohrožen, naopak výrazně zvětšuje areál rozšíření a osídluje často ruderální stanoviště. Expanze je zřejmě vysvětlitelná masovým používáním dusíkatých hnojiv, jež vedlo k expanzi širokolistých šťovíků na dříve relativně oligotrofní stanoviště. V ČR a EU legislativně chráněn.
- výskyt do roku 1950,
- výskyt 1951-1980,
- výskyt 1981-1994,
- výskyt 1995-2001
Fotogalerie
Imága
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Kopulace
 |
