Mapování a ochrana motýlů České republiky
určovací klíč (PDF, 752,1kB) >>>
Modrásek bahenní - Maculinea nausithous (Bergsträsser, 1779)
Syn.: arcas (Rottemburg, 1775)
Délka předního křídla: 17-18 mm
Areál. Západopalearktický. Sever Pyrenejského poloostrova, střední Evropa, Rumunsko, severovýchod Turecka, Kavkaz, na východ přes evropské Rusko po střední Sibiř a Altaj. Nejvíce recentních populací přežívá v České republice, jižním Polsku a Německu.
Biotopová vazba. Extenzivně využívané vlhké louky s výskytem krvavce totenu se zachovalým vodním režimem, ale také vlhké příkopy podél silnic a železnic, poddolovaná území, okraje vodních nádrží apod.
Živná rostlina housenek. Pouze na krvavci totenu (Sanguisorba officinalis).
Vývoj. Jednogenerační (červenec – srpen, vzácně v chladnějších letech do září). Samice klade několik vajíček do květních hlávek živné rostliny. Housenky žerou v semenících hostitelské rostliny 2-3 týdny, možná je vnitrodruhová (kanibalismus) i mezidruhová konkurence s housenkami M. teleius. Přežívá 3-6 housenek v jedné květní hlávce. Ve čtvrtém instaru larvy vypadávají pod živnou rostlinu, kde jsou po velmi rychlé adopci přeneseny mravenci do mravenišť, kde se také kuklí. Mravenčím hostitelem je Myrmica rubra, příležitostně také M. scabrinodis. V mraveništích se housenky nechávají krmit mravenčími dělnicemi, při nedostatku potravy se chovají jako predátoři a požírají larvy i kukly mravenců (obligátní myrmekofilie). V hnízdě velkých kolonií Myrmica rubra může přežít i několik desítek housenek modráska bahenního.
Chování. Imága krátkověká, protandrická. Sají především na kvetoucích hlávkách krvavce totenu. Uzavřené populace, imága jsou však schopná delších přeletů než příbuzný modrásek Maculinea teleius a jednotlivé kolonie bývají navzájem propojené do systémů metapopulací.
Podobné druhy v ČR. Samice modráska lesního (Cyaniris semiargus), ostatní modrásci rodu Maculinea.
Rozšíření v ČR. Nejrozšířenější z našich modrásků rodu Maculinea. Rozšířený po celém území, především v nivách při dolních a středních tocích řek. Nevystupuje do nejvyšších poloh (vzácně v Krkonoších až do 850 m n. m.). Těžiště výskytu na severní a střední Moravě a v jižních a východních Čechách. Jako jediný příslušník rodu nezaznamenal masivní ústup a v některých oblastech (např. Ostravsko a Opavsko) je schopen osídlovat i podmáčené ruderály.
Ohrožení a ochrana. Populace v některých oblastech České republiky patří k nejsilnějším v Evropě. Přestože u nás není v současnosti ohrožen, je jeho ochrana povinností země při ochraně přírodního dědictví celého kontinentu (v ČR a EU legislativně chráněn); navíc se vyskytuje na stejných lokalitách jako jeho ohrožení příbuzní Maculinea telejus či dokonce M. alcon. V západní Evropě se jeho výskyt během druhé poloviny 20. století snížil o 20-50 %. Podmínkou zachování životaschopných populací je zachování vhodného vodního režimu na lokalitách, tzn. zamezení odvodňování luk a úpravy vodního režimu na lokalitách, které byly v minulosti nevhodně meliorovány. Důležité je také pravidelné kosení lokalit, které zabrání nežádoucímu zarůstání lokalit. Louky je nutno pravidelně kosit před dobou letu imág, tedy v době “normální” červnové senoseče (do 15. června), nikoli však později. Kosení luk je nutné provádět vždy mozaikovitě (tj. v pruzích, šachovnicově apod.), na malých plochách ručně, na větších (nad 1 ha) pomocí lištové sekačky se zvýšenou lištou. Při mozaikové seči je v daném roce posečena jen část příslušné louky, neposečené plochy jsou sečeny při následující seči, tj. v následujícím kalendářním roce. Případná druhá seč na otavních loukách je možná pouze po 15. září – opět s částí neposečených ploch.
- výskyt do roku 1950,
- výskyt 1951-1980,
- výskyt 1981-1994,
- výskyt 1995-2001
Fotogalerie
Imága
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Kopulace
 |
 |
