určovací klíč (PDF, 817,6kB) >>>   

Okáč stříbrooký - Coenonympha tullia (Müller, 1764 )


Syn.: tiphon (Rottemburg, 1775)
Délka předního křídla: 17-21 mm
Areál. Holarktický. Sever Velké Británie, ostrůvkovitě na severu západní Evropy, střední Evropa (na jih po Rumunsko), severní a severovýchodní Evropa, přes Sibiř po Dálný východ; Severní Amerika. Vymřel v Maďarsku a Chorvatsku.
Biotopová vazba. Rašeliniště, slatiniště a rašelinné louky. V současnosti v ČR přežívají pouze populace na okrajích větších rašelinných komplexů a na zrašelinělých loukách a mokřadech u starších rybníků. V minulosti také na slatiništích (např. Olomoucko).
Živná rostlina housenek. V ČR suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum). Udává se i suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium).
Vývoj. Jednogenerační (červen – počátek srpna). Vajíčka jsou kladena jednotlivě na suché listy při bází trsů suchopýrů na vyvýšených a osluněných rašeliništních bultech. Housenka aktivuje zhruba do září, přezimuje ve 3. instaru. Přestože se jedná o ”mokřadní” druh, larvy nesnesou delší zaplavení v předjaří a velmi rychle se utopí. Kukla zavěšena v trsu živné rostliny.
Chování. Uzavřené populace, jedinci se nevzdalují daleko od biotopů, ale vylétají z vlastních rašelinišť za potravou na květnatá místa v bezprostředním okolí. Dospělci jsou poměrně krátkověcí a heliofilní. Výrazná protandrie (první samci ca týden před samicemi), samci patrolují, přičemž jsou rovnoměrně rozmístěni na biotopu. Nespářené samice obyčejně sedí ve vegetaci, letí-li poblíž samec, vyletí mu naproti, oba motýli usednou a následuje krátká předehra a kopulace. Samice se páří jednou za život.
Podobné druhy v ČR. Okáč poháňkový (Coenonympha pamphilus), samice o. třeslicového (C. glycerion).
Rozšíření v ČR. Recentně již pouze na Třeboňsku, Šumavě a Novohradských horách. V minulosti lokálně rozšířený v chladných oblastech státu. Do konce 90. let 20. století vzácně v západních (Soos) a severních Čechách (Šluknovský výběžek, okolí České Lípy), na dářských rašeliništích na Českomoravské vrchovině a na Jihlavsku se udržel do konce 20. století – na těchto lokalitách však nebyl recentně potvrzen. Mnohem dříve vymřel na Karlovarsku, v Krušných, Jizerských a Orlických horách, ve středních a východních Čechách, na Českomoravské vrchoviny a jinde. Na Moravě vymřel v roce 1998 (Brtnice u Jihlavy, O. Jakeš leg. et coll.). Do 70. let 20. století se udržel v Hrubém Jeseníku a na Drahanské vrchovině. Na ostatních moravských lokalitách vymřel už počátkem 20. století (Olomoucko, Přerovsko, Krnovsko a Novojičínsko).
Ohrožení a ochrana. Kriticky ohrožený. Ohrožen jednak odvodňováním rašelinišť, jednak zalesňováním, eventuálně zarůstáním, mokřadů, mokřadních luk a ně navazujících společenstev (tzv. laggů). Podrobná studie ve Velké Británii (Dennis a Eales 1997) dokázala, že druh decimují odvodnění, silné požáry stanovišť, intenzivní pastva, zalesňování (včetně sukcesních změn). Pro údržbu stanovišť se doporučuje občasný extenzivní výpas, zakládání maloplošných řízených požárů, a (na odvodněných lokalitách) ucpání melioračních drenáží. Poslední bod je komplikován skutečností, že larvy nesnášejí zaplavení. Občas praktikovaný postup při revitalizaci rašelinišť, který spočívá v jejich dočasném totálním zaplavení, je proto nepřijatelný. Uvedené poznatky lze aplikovat i na naše poměry. V dlouhodobějším rozměru se osvědčila metoda kompletního narušení bultů s ostřicemi na třetině plochy stanoviště. Protože většina lokalit se nachází v chráněných územích, je povinností jejich správ tento významný druh monitorovat a zajišťovat vhodný management populací.


- výskyt do roku 1950, - výskyt 1951-1980, - výskyt 1981-1994, - výskyt 1995-2001

Fotogalerie

Imága

Šumava, 6.2011, Foto M. Vojtíšek
Šumava, 6.2011, Foto M. Vojtíšek
Samice, Čechy, 2006. Foto J. Dvořák
Samice, Čechy, 2006. Foto J. Dvořák
---