Mapování a ochrana motýlů České republiky
určovací klíč (PDF, 657,1kB) >>>
Okáč strdivkový - Coenonympha arcania (Linnaeus, 1761)
Syn.: amyntas (Poda, 1761)
Rozpětí křídel: 32-38 mm, délka předního křídla: 17-19 mm
Areál. Evropský. Od severního Španělska celou Evropou, včetně jižního Švédska a Norska (chybí jen na Britských ostrovech), přes jih evropského Ruska, Malou Asii po Kavkaz a jižní Ural.
Biotopová vazba. Obývá okraje lesů, ekotony les-keřový porost, řídké listnaté lesy, výslunné paseky a křovinaté lesostepi. Upřednostňuje menší na sebe navazující paloučky obklopené keři, před otevřenou krajinou se solitérními keři.
Živná rostlina housenek. Válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum), medyněk vlnatý (Holcus lanatus) aj.
Vývoj. Jednogenerační (konec května – začátek srpna). V posledních letech v nejteplejších oblastech částečná druhá generace (září). Vajíčka jsou kladena jednotlivě na trávy v blízkosti keřů, housenka žije solitérně na vysokých trsech živné rostliny, přezimuje ve čtvrtém instaru, kukla bývá zavěšena na stéblech.
Chování. Protandrický druh. Samci jsou teritoriální – někteří jedinci byli pozorováni na stejném stanovišti po celou dobu letu. Samci vyhledávají samice buď patrolováním – spíše na otevřených stanovištích či ekotonech, nebo vyčkávají na vzrostlých keřích – polouzavřené paloučky. Je možné, že tento druh střídá obě strategie v závislosti na počasí, stejně jako příbuzný okáč poháňkový (Coenonympha pamphilus). Velmi časté jsou souboje samců o teritoria. Napadají i jedince jiných druhů motýlů. Motýli se živí nektarem rostlin, nebo sají na vlhké půdě, zejména v ranních hodinách. Na některých místech s velmi dobrými mikroklimatickými podmínkami (chráněné před větrem), byly pozorovány obrovské koncentrace jedinců na relativně malých plochách. Noci motýli tráví na vzrostlejších stromech.
Podobné druhy v ČR. Okáč třeslicový (Coenonympha glycerion).
Rozšíření v ČR. V nížinách a pahorkatinách téměř po celém území, ve vysokých horách chybí (zcela výjimečně byl okáč zastižen 2.7.2016 1 ex. na Pradědu u chaty Ovčárna v 1320 m n. m., foto M. Vavřík). Lokálně vymizel koncem 20. století z některých intenzívně obhospodařovaných krajů (např. okolí Ostravy) a z chladných oblastí severních Sudet (např. Podkrkonoší), v poslední dekádě naopak expanduje např. v Nízkém Jeseníku, kde osídluje mj. lesní paseky po kůrovcové kalamitě.
Ohrožení a ochrana. Bezprostředně ohrožen není, ale ustupuje z intenzívně obhospodařované krajiny. Populace na pasekách v řídkých teplých listnatých lesích mohou být ohroženy převáděním na stejnověké stinné porosty či na borové kultury. Nejvyšších populačních hustot dosahuje v řídkých listnatých lesích (pařezinách) a na klasických lesostepích, kde vyhledává plochy v pozdějších stadiích sukcese. Nesnáší homogenní management, kdy jsou celé plochy koseny (nebo ošetřovány křovinořezem), čímž se mozaika různých biotopů změní v uniformní travnaté porosty. Právě pestrá mozaikovitá struktura je podmínkou udržení populací okáče strdivkového.
- výskyt do roku 1950,
- výskyt 1951-1980,
- výskyt 1981-1994,
- výskyt 1995-2001
Fotogalerie
Imága
 |
 |
