Mapování a ochrana motýlů České republiky
určovací klíč (PDF, 1006,4kB) >>>
Okáč ovsový - Minois dryas (Scopoli, 1763)
Délka předního křídla: 26-32 mm
Areál. Eurosibiřský. Od Pyrenejí přes Francii, střední Evropu, severní Itálii, severní Balkán, Turecko, jih Ruska, temperátní Asii a Mongolsko až po Japonsko.
Biotopy v ČR. Xerotermní křovinaté stráně, řídké listnaté lesy a jejich lemy, osídluje také zarůstající opuštěné lomy. V Čechách místy i na vlhkých křovinatých loukách v nivách řek (soutok Labe s Cidlinou, jižní Čechy).
Živná rostlina housenek. V ČR není známa; v Německu třtina křovištní ( Calamagrostis epigejos ), sveřep vzpřímený ( Bromus erectus ), kostřava červená ( Festuca rubra ), bezkolenec modrý ( Molinia caerulea ), ale také ostřice bílá ( Carex alba ) a o. kalužní ( C. acutiformis ).
Vývoj. Jednogenerační (červenec – září). Samice vajíčka volně vypouští na zem, podobně jako okáč bojínkový ( Melanargia galathea ). Larva zahajuje žír zřejmě již na podzim, přezimuje. Je světloplachá a žije skrytě. Kuklí se volně v předivu na zemi.
Chování. Protandrický druh. Imága jsou dlouhověká. Aktivní let v brzkém dopoledni a pak až k večeru. Přes den se zdržují kolem vysokých keřů. Kopulace trvá několik hodin, motýli po vyrušení přeletují a nerozpojují se. Kolonie bývají velice početné a zřejmě navzájem propojené do systému metapopulací (přeletující jedinci pozorováni na polích vzdálených i více než 1 km od nejbližšího stanoviště).
Podobné druhy v ČR. Žádné.
Rozšíření v ČR. V minulosti roztroušeně rozšířený v teplých oblastech Čech i Moravy. V současnosti v Čechách pouze ve středním Polabí, Českém středohoří a izolovaný výskyt na jihu v okolí Českých Velenic; v ostatních oblastech celoplošně vymizel. Na jižní Moravě je dosud lokálně hojný (především Moravský kras, Ždánický les, Chřiby, Bílé Karpaty a Znojemsko). Vymřel na celé střední a severní Moravě.
Ohrožení a ochrana. Ohrožený. Okáč ovsový je převážně motýlem pozdnějších sukcesních stádií xerotermních biotopů. Zalesňování opuštěných stepních lad a jejich samovolné zapojování dřevinami motýla na řadě stanovišť odsoudilo k zániku. Navíc vzhledem ke své velikosti a populační struktuře zjevně není schopen dlouhodobě přežívat na maloplošných a izolovaných lokalitách. Důležité je proto zachovat a rozšiřovat síť lesostepích lokalit v oblastech výskytu, v navazujících lesích obnovovat pařeziny a ponechat široké luční lemy s křovinami. Protože mu vyhovuje pouhé občasné kosení, je třeba management skloubit s potřebami dalších xerotermních druhů závislých na pravidelných disturbancích – na lokalitách zachovávat mozaiku dlouhostébelných a krátkostébelných ploch. Nutný je autekologický výzkum druhu.
- výskyt do roku 1950,
- výskyt 1951-1980,
- výskyt 1981-1994,
- výskyt 1995-2001
Fotogalerie
Imága
 |
 |
 |
 |
 |
Kopulace
 |
 |
