Mapování a ochrana motýlů České republiky
určovací klíč (PDF, 723,2kB) >>>
Okáč voňavkový - Brintesia circe (Fabricius, 1775)
Délka předního křídla: 31-40 mm
Areál. Západopalearktický. Španělsko, Francie, Itálie, jih střední Evropy, Balkán, pak od Turecka přes Irán, Střední Asii po Himaláje. V České republice severní hranice areálu; vyhynul v Braniborsku, Polsku a Sasku-Anhaltsku.
Biotopová vazba. Stepi a lesostepi včetně druhotných stanovišť v lomech a pískovnách, suché řídké dubohabřiny a bory, výslunné lesostepní stráně v “parkové” krajině.
Živná rostlina housenek. Různé druhy stepních trav, zvláště sveřep přímý ( Bromus erectus ) a kostřava ovčí ( Festuca ovina ).
Vývoj. Jednogenerační (konec června – září). Vajíčka kladena jednotlivě, samice je vypouští za letu velmi nízko nad zemi. Přezimuje housenka. Samice se líhne s nedostatečně vyvinutými vaječníky, kopuluje krátce po vylíhnutí, vajíčka dozrávají až po několika týdnech.
Chování. Samci se líhnou podstatně dříve než samice, imága jsou relativně dlouhověká (samci až 43, samice až 58 dní: Španělsko). Olétané samice se vyskytují dlouho do září. Za zvlášť horkých dnů se obě pohlaví skrývají ve stínu (riziko přehřátí). Samci pátrají po samicích kombinací patrolování (hlavně v dopoledních hodinách) a vyčkávání na zemi, skalách apod., s postupem sezóny jsou méně aktivní. Samičky se páří pouze jednou, pak mohou naklást velké množství (až 1300) relativně drobných vajíček. O struktuře populací a mobilitě se prakticky nic neví, pravděpodobně závisí na míře izolovanosti obývaných kolonií. Ačkoli některé kolonie při samotné hranici areálu (střední Morava, jižní Čechy) jsou značně izolované, lze i zde pozorovat jedince překonávající například rozsáhlejší lány polí. V oblastech, kde je druh dosud hojný, je tato “otevřená” populační struktura pravidlem.
Podobné druhy v ČR. Žádné.
Rozšíření v ČR. V Čechách v minulosti pouze ve středním Polabí, východní části Českomoravské vrchoviny (okolí Hlinska), v současnosti pouze na jihu a jihovýchodě území, kde nyní expanduje na sever. Během 20. století markantní ústup k jihu (Morava) a východu (jižní Čechy). V první polovině 20. století vymizel v Polabí, na Prachaticku, Kaplicku a z dalších oblastí v Pošumaví. V Čechách dosud v Třeboňské pánvi a na Jinřichohradecku, kde osídluje paseky na písčitých půdách, pískovny apod. Na Moravě v posledních letech návrat na sever a do podhůří (nyní nejseverněji na jižních svazích Nízkého Jeseníku a Vsetínských vrchů, směrem k jihu mnohem hojnější). Vymizel na všech slezských a severomoravských lokalitách (nejdéle se udržel v okolí Fulneku do začátku 80. let 20. století).
Ohrožení a ochrana. Oproti minulosti již není ohrožený a vrací se do i regionů, kde nebyl léta pozorován – pravděpodobně díky velké disperzi a oteplování klimatu.
- výskyt do roku 1950,
- výskyt 1951-1980,
- výskyt 1981-1994,
- výskyt 1995-2001
Fotogalerie
Imága
 |
 |
 |
 |
