určovací klíč (PDF, 758,1kB) >>>
Délka předního křídla: 20-23 mm
Areál. Eurosibiřský. Od střední Francie přes střední Evropu, Balkánský poloostrov, východní Evropu do hor jižní a východní Sibiře, Mongolska, severní Číny po Kamčatku a povodí Amuru.
Biotopová vazba. Vázán jednak na starší sukcesní stádia bezlesých biotopů s rozptýlenými lesíky či křovinami (preference závětrných poloh), jednak na lesní světliny. Mezofilní i vlhčí louky, lesostepi, křovinaté stráně, světliny a paseky v listnatých lesích. Lokálně od nížin do hor (v Hrubém Jeseníku stálé populace do 850 m n. m., v Krkonoších až do 1300 m n. m.).
Živná rostlina housenek. Trávy, ve střední Evropě sveřep vzpřímený (Bromus erectus) a kostřava ovčí (Festuca ovina agg.).
Vývoj. Jednogenerační (květen – červen, v horách až do začátku července). Vajíčka kladena jednotlivě na vrcholky stébel trav, housenky přezimují v zemi při kořenech travních drnů.
Chování. Samci vyhledávají samice patrolováním. Podrobněji byly studovány biotopové preference na lučních biotopech v Sársku a populační struktura (molekulárními metodami) v mozaikovité lesostepní krajině severomaďarského krasu Aggtelek. Zvláště z druhé studie je zjevné, že motýl tvoří relativně sedentární kolonie propojené občasnými přelety imág, přičemž vzrostlé lesy jsou bariérou pro migraci. V lučních biotopech motýl dosahuje nejvyšších populačních hustot spíše na zanedbaných, přerůstajících květnatých loukách se středně vysokým obsahem živin a střední vlhkostí. Největší počty dospělců bývají k zastižení na místech chráněných před větrem.
Podobné druhy v ČR. Vzhledem k časnému výskytu oproti jiným okáčům rodu Erebia žádné. Další české druhy rodu Erebia se u nás vyskytují v létě.
Rozšíření v ČR. Roztroušeně po celém území. V intenzívně obhospodařovaných oblastech místy vymizel (např. v okolí Opavy nebo ve většině východních Čech), nebo přežívá ve značně izolovaných populacích.
Ohrožení a ochrana. Zatímco u nás dosud není bezprostředně ohrožen, jeho stavy se v posledních desetiletích značně ztenčily v západní Evropě. Proto byl zařazen do Červené knihy evropských motýlů. Rozdíly mezi situací u nás a v západní Evropě lze vysvětlit tak, že na západ od našich hranic klasické sečené kulturní louky většinou již zcela zanikly, a to buď zintenzivněním hospodaření, nebo naopak opuštěním, zalesněním či zástavbou. Jejich zbytky jsou chráněny jako rezervace, na nichž však je často uplatňován příliš “intenzivní” management: převaha botanicky orientovaných ochranářů často prosazuje “důkladné sečení”, ochranářsky motivované subvence zase motivují k příliš intenzivnímu výpasu. Takový vývoj ovšem hrozí i u nás, což potenciálně ohrožuje druh, který prosperuje v mozaikovitých biotopech se střídáním různých sukcesních stádií. Nemá-li se okáč rosičkový i v České republice zařadit k vymírajícím druhům, je nutné všude, kde žije, podporovat mozaikovitý management lučních a stepních stanovišť. Chránit luční stráně, stepní lada, údolní louky a podobná místa před zástavbou, zalesňováním či sukcesní dřevin. V lesních komplexech, kde žije na pasekách, upřednostňovat maloplošnou obnovu s ponecháním dostatečných ploch světlin.