určovací klíč (PDF, 758,1kB) >>>   

Okáč rosičkový - Erebia medusa (Denis & Schiffermüller, 1775)


Délka předního křídla: 20-23 mm
Areál. Eurosibiřský. Od střední Francie přes střední Evropu, Balkánský poloostrov, východní Evropu do hor jižní a východní Sibiře, Mongolska, severní Číny po Kamčatku a povodí Amuru.
Biotopová vazba. Vázán jednak na starší sukcesní stádia bezlesých biotopů s rozptýlenými lesíky či křovinami (preference závětrných poloh), jednak na lesní světliny. Mezofilní i vlhčí louky, lesostepi, křovinaté stráně, světliny a paseky v listnatých lesích. Lokálně od nížin do hor (v Hrubém Jeseníku stálé populace do 850 m n. m., v Krkonoších až do 1300 m n. m.).
Živná rostlina housenek. Trávy, ve střední Evropě sveřep vzpřímený (Bromus erectus) a kostřava ovčí (Festuca ovina agg.).
Vývoj. Jednogenerační (květen – červen, v horách až do začátku července). Vajíčka kladena jednotlivě na vrcholky stébel trav, housenky přezimují v zemi při kořenech travních drnů.
Chování. Samci vyhledávají samice patrolováním. Podrobněji byly studovány biotopové preference na lučních biotopech v Sársku a populační struktura (molekulárními metodami) v mozaikovité lesostepní krajině severomaďarského krasu Aggtelek. Zvláště z druhé studie je zjevné, že motýl tvoří relativně sedentární kolonie propojené občasnými přelety imág, přičemž vzrostlé lesy jsou bariérou pro migraci. V lučních biotopech motýl dosahuje nejvyšších populačních hustot spíše na zanedbaných, přerůstajících květnatých loukách se středně vysokým obsahem živin a střední vlhkostí. Největší počty dospělců bývají k zastižení na místech chráněných před větrem.
Podobné druhy v ČR. Vzhledem k časnému výskytu oproti jiným okáčům rodu Erebia žádné. Další české druhy rodu Erebia se u nás vyskytují v létě.
Rozšíření v ČR. Roztroušeně po celém území. V intenzívně obhospodařovaných oblastech místy vymizel (např. v okolí Opavy nebo ve většině východních Čech), nebo přežívá ve značně izolovaných populacích.
Ohrožení a ochrana. Zatímco u nás dosud není bezprostředně ohrožen, jeho stavy se v posledních desetiletích značně ztenčily v západní Evropě. Proto byl zařazen do Červené knihy evropských motýlů. Rozdíly mezi situací u nás a v západní Evropě lze vysvětlit tak, že na západ od našich hranic klasické sečené kulturní louky většinou již zcela zanikly, a to buď zintenzivněním hospodaření, nebo naopak opuštěním, zalesněním či zástavbou. Jejich zbytky jsou chráněny jako rezervace, na nichž však je často uplatňován příliš “intenzivní” management: převaha botanicky orientovaných ochranářů často prosazuje “důkladné sečení”, ochranářsky motivované subvence zase motivují k příliš intenzivnímu výpasu. Takový vývoj ovšem hrozí i u nás, což potenciálně ohrožuje druh, který prosperuje v mozaikovitých biotopech se střídáním různých sukcesních stádií. Nemá-li se okáč rosičkový i v České republice zařadit k vymírajícím druhům, je nutné všude, kde žije, podporovat mozaikovitý management lučních a stepních stanovišť. Chránit luční stráně, stepní lada, údolní louky a podobná místa před zástavbou, zalesňováním či sukcesní dřevin. V lesních komplexech, kde žije na pasekách, upřednostňovat maloplošnou obnovu s ponecháním dostatečných ploch světlin.


- výskyt do roku 1950, - výskyt 1951-1980, - výskyt 1981-1994, - výskyt 1995-2001

Fotogalerie

Imága

Samice. Foto M. Hrouzek
Samice. Foto M. Hrouzek
Samice, Pálava, 2004. Foto M. Vojtíšek
Samice, Pálava, 2004. Foto M. Vojtíšek
Samec, Česká republika, 2001. Foto S. Krejčík
Samec, Česká republika, 2001. Foto S. Krejčík
Samice, západní Čechy. Foto M. Vojtíšek
Samice, západní Čechy. Foto M. Vojtíšek
Samec, jižní Čechy. Foto Z. Hanč
Samec, jižní Čechy. Foto Z. Hanč
---