určovací klíč (PDF, 819,3kB) >>>
Syn.: australis Verity, 1911
Délka předního křídla: 22-25 mm
Areál. Západopalearktický. Od Španělska přes západní a střední Evropu po jižní Ural.
Biotopová vazba. Stepi a lesostepi, skalnaté svahy, vyprahlé svažité pastviny, náspy podél silnic a železnic, váté písky, pískovny a lomy.
Živná rostlina housenek. Čičorka pestrá (Coronilla varia) a podkovka chocholatá (Hippocrepis comosa). V ČR převážně čičorka pestrá.
Vývoj. Dvougenerační (květen – červen, červenec – srpen), v některých letech částečná třetí generace (některé larvy 2. generace dokončí vývoj, jiné přezimují) v září až listopadu. Larvy jsou zvláště na jaře závislé na slunění. Snesou sice nízké teploty, ale ne kombinaci zimy a vlhka.
Chování. Samci patrolují, podobně jako samci jiných žluťásků rodu Colias jsou rychlí a prudcí letci. Populace se sice drží na stepních lokalitách, několik nepřímých důkazů ale nasvědčuje, že by mohli být mobilnější než jiní stepní motýli.
Podobné druhy v ČR. Žluťásek čičorečkový (Colias hyale), samice ž. tolicového (C. erate).
Rozšíření v ČR. Především v českém a moravském termofytiku, kde je na nejrůznějších typech bezlesých stanovišť poměrně rozšířený. Imága jsou obtížně odlišitelná od ž. čičorečkového (C. hyale), spolehlivě je lze určit podle housenek.
Ohrožení a ochrana. Žluťásek jižní není ohrožen tolik jako většina jiných xerotermních motýlů, pravděpodobně díky kombinaci solidní dispersality a schopnosti osídlovat sekundární biotopy v lomech, podél železničních tratí apod. Jako u jiných stepních druhů prospěje jeho ochraně blokování sukcese na suchých loukách a ladech, extenzivní pastva a příležitostné disturbance na neplodných půdách. Na sekundárních antropogenních stanovištích xeroternmího typu by neměly být dopouštěny lesnické a zemědělské rekultivace.
Samec, Praha-Radotín, 27.4.2014. Foto V. Hotárek | Námluvy, nahoře samec. Foto M. Hrouzek | Samice, Praha, 2004. Foto M. Vojtíšek |
Samec, Praha, 2004. Foto M. Vojtíšek |