určovací klíč (PDF, 675,1kB) >>>
Délka předního křídla: 11-13 mm
Areál. Mediteránní. Severozápadní Afrika, západní, střední a jihovýchodní Evropa, Turecko, Blízký a Střední východ až po Írán.
Biotopová vazba. Lesostepi a křovinaté stepní stráně, obyčejně v pozdějších stádiích sukcese; květnaté lesní lemy a paseky v teplých dubohabřinách (obory na Pálavě) a také v opuštěných vápencových lomech.
Živná rostlina housenek. Válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum).
Vývoj. Jednogenerační (červen – polovina srpna). Vajíčka kladena v řádečcích na vnitřní strany pochev terminálních listů válečky. Pro ovipozici a vývoj jsou preferovány větší a vzrostlejší jedinci živné rostliny rostoucí na výslunných k jihu obrácených stanovištích. Housenka si ihned po vylíhnutí (aniž by začala žrát) upřede kokon připevněný ke straně vaječné skořápky, v němž přezimuje. Na jaře se prokouše ven, žír na jemných lístcích válečky, které okusuje ze stran. Mladá larva si spřede (částečně uzavře) list trávy několika volnými vlákny, z tohoto úkrytu vychází navečer a zubovitě okusuje listy trav. Před kuklením spřede několik listů trávy nízko nad zemí, v tomto úkrytu se kuklí.
Chování. Vyčkávací párovací strategie samců. Dobře vymezené kolonie, jež na vhodných lokalitách mohou hostit i velké množství jedinců. Protože však motýl má velmi specifické stanovištní nároky (viz dále), jsou kolonie často značně izolované, s minimální výměnou jedinců mezi nimi.
Podobné druhy v ČR. Soumračník metlicový (Thymelicus sylvestris), s. čárečkovaný (T. lineola).
Rozšíření v ČR. V minulosti velmi rozšířený především v termofytiku, v posledním půlstoletí drasticky ustoupil. V Čechách recentně již pouze v Českém krasu, nejbližším okolí Prahy, Českém středohoří a na Žatecku. Izolované kolonie v kaňonu Vltavy jižně od Prahy, na pošumavských vápencích, Karlovarsku a ve východních Čechách nebyly po roce 2002 potvrzeny. Vymizel tak v celých v západních, jižních a východních Čechách. Na Moravě přežívá v nepočetných izolovaných populacích již pouze na Pálavě, v jižní části Moravského krasu na kraji Brna a na dvou lokalitách ve vápencových lomech na Olomoucku a Novojičínsku. Jinde již nebyl nově potvrzen, včetně v sprašových stepí jihovýchodní Moravy.
Ohrožení a ochrana. Kriticky ohrožený, a to v celé západní a střední Evropě. Ohrožen z obdobných příčin jako jiní motýli xerotermních a travnatých biotopů. Jeho ochranu komplikuje skutečnost, že je vázán na pokročilejší stadia sukcese, kdy původně krátkostébelné lokality zarůstají vysokostébelnou vegetací s křovinami a mladými stromy. Jak upozornil například Thomas (1990), management stanovišť takového druhu je opakem managementu cíleného na druhy nejranějších sukcesních stadií. Dokazuje to například vývoj populací v jižní Anglii, jejichž početnost se mnohonásobně zvýšila v letech po epidemii myxomatózy, jež zlikvidovala králíky, hlavní herbivory tamních xerotemních strání. Nárůst populací soumračníka žlutoskvrného se ovšem předvídatelně kryl s drastickým poklesem populací jiných druhů (např. modráska jetelového – Polyommatus bellargus). Proto je efektivní ochrana celých druhových spekter xerotermních stanovišť nejúčinnější na skutečně rozlehlých lokalitách (nebo v sítích lokalit situovaných dostatečně blízko sebe), na nichž je různými typy managementu udržována pestrá mozaika stanovišť. Taková rozlehlá a pestrá stanoviště často vznikají v areálech velkých lomů, proto by ochrana přírody měla v přírodovědně zajímavých oblastech spolupracovat s těžařskými firmami a vytěžené lomy využívat jako refugia xerotermní bioty. Tak ohrožený druh, jako je soumračník žlutoskvrnný, vyžaduje management všech lokalit, kde dosud přežil, jakož i vypracování záchranného programu.
Samice, Čechy, České středohoří, červenec 2011. Foto M. Vojtíšek | Samec, České středohoří, červenec 2009. Foto M. Vojtíšek | Samec, České středohoří, červenec 2009. Foto M. Vojtíšek |
Žatecko, 2007. Foto P. Krásenský | Samice, Chorvatsko, 2007. Foto S. Krejčík | Samec, jižní Morava, 2005. Foto M. Vojtíšek |