určovací klíč (PDF, 901,7kB) >>>
Hnědásek jitrocelový - Melitaea athalia (Rottemburg, 1775)
Syn.: neglecta Pfau, 1962
Rozpětí křídel: 36-42 mm, délka předního křídla: 16-21 mm
Areál. Palearktický. Celá Evropa, Turecko, temperátní Asie do Číny a Japonska.
Biotopová vazba. Lesní populace obývají okraje lesů, ekotony les-louka, okraje lesních cest, lesní louky, světliny a průseky. Existují však i ”stepní” populace (na suchých loukách i vysloveně xerotermních lokalitách) a populace vázané na mokřadní biotopy i rašeliniště. Jedinci z vlhkých biotopů se morfologicky od jedinců z biotopů suchých neliší, ačkoli byli dokonce popsáni jako samostatný druh – Melitaea neglecta Pfau, 1962; v současnosti však není tento taxon jako druh uznáván.
Živná rostlina housenek. Černýš luční (Melampyrum pratense), jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata) a světlík lékařský (Euphrasia rostkoviana), rozrazil rezekvítek (Veronica chamaedrys). Spektrum živných rostlin se liší v různých částech Evropy a na různých typech lokalit
Vývoj. Jednogenerační (květen – červenec), v nejteplejších oblastech i druhá generace (srpen – září). Vajíčka jsou kladena ve velkých shlucích, obvykle pod listy okolních rostlin, méně často i na živné rostliny. Po dvou až třech týdnech se z nich líhnou housenky, které sežerou prázdné skořápky a jsou gregarické. Od druhého instaru se začínají rozlézat a tvoří menší skupinky, od třetího instaru jsou již solitérní. Během září si housenky třetího instaru utkají z uschlých listů hibernakulum, ve kterém přezimují. Po přezimování žerou již jen sporadicky, většinu času tráví sluněním. Kukla je zavěšená hlavou dolů na vegetaci nízko při zemi.
Chování. Protandrický druh, dospělci jsou velmi sedentární, málokdy létají dál než 150 m. Samci vyhledávají samice patrolováním; samice se páří hned po vylíhnutí, kladou jen za slunného počasí. Imága se živí nektarem rostlin i na různých tlejících látkách, často usedají na vlhkou půdu, vyhaslá ohniště i na zpocená těla lidí i zvířat. Na příhodných místech lze vidět obrovské koncentrace jedinců na poměrně malé ploše.
Podobné druhy v ČR. Hnědásek černýšový (Melitaea aurelia), h. podunajský (M. britomartis), h. rozrazilový (M. diamina).
Rozšíření v ČR. Druh je dosud velmi rozšířený od nížin do hor, i když v některých intenzívně obhospodařovaných oblastech se vyskytuje spíše ojediněle.
Ohrožení a ochrana. Na rozdíl od ostatních hnědásků není u nás tento druh dosud ohrožen. Je to zřejmě i proto, že na rozdíl od jiných motýlů s obdobnými nároky (např. perleťovec prostřední – Argynnis adippe) stačí k přežití lokálních kolonií i velmi malé enklávy vhodných biotopů. To ovšem neznamená, že by byl zcela mimo nebezpečí: potenciálním ohrožením pro něj je likvidace lesních lemů, zalesňování drobných lesních luk a světlin v lesích či výsadba jehličnanů na místě listnatých porostů. Velmi malá mobilita imág přispívá k tomu, že jakmile zanikne několik lokálních kolonií současně, je velmi malá pravděpodobnost jejich opětovného osídlení. Zvlášť ohrožený byl tento druh ve Velké Británii, kde je vázán na zbytky světlých pařezin. Poznatky z důkladného výzkumu britských lokalit umožnily druh zachránit a současně se staly jakýmsi vzorovým standardem pro ochranářský výzkum populací denních motýlů.
- výskyt do roku 1950,
- výskyt 1951-1980,
- výskyt 1981-1994,
- výskyt 1995-2001
Fotogalerie
Imága
Aberace
Larvy
Kopulace
