Mapování a ochrana motýlů České republiky
určovací klíč (PDF, 922,1kB) >>>
Okáč kluběnkový - Erebia aethiops (Esper, 1777)
Délka předního křídla: 21-25 mm
Areál. Eurosibiřský. Od Skotska a střední Francie přes střední a východní Evropu, Balkán, jižními okraji Sibiře po Altaj a Zabajkalsko. Chybí ve Středomoří a Fennoskandii.
Biotopová vazba. Lesostepi, teplé křovinaté stráně, světliny a pláště teplých listnatých lesů. V Čechách v teplých pahorkatinách, v moravských Karpatech (Vsetínské vrchy a Javorníky) vystupuje výše do hor a zde především na slunných lesních pasekách (ca 700 m n. m.).
Živná rostlina housenek. Vyšší lesní a stepní trávy jako sveřep vzpřímený (Bromus erectus), válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum) či třtina křovištní (Calamagrostis epigeios).
Vývoj. Jednogenerační (červenec – začátek září). Vajíčka kladena jednotlivě na vrcholky stébel trav. Vývoj před hibernací je pomalý (někdy přezimuje larva ve vaječném chorionu), na jaře pak relativně rychlý. Larvy preferují sušší mikroklima, kukla ve volném kokonu skrytém v drnu.
Chování. Protandrický druh. Samci patrolují (hlavně dopoledne), páří se s čerstvě vylíhlými samicemi, páření trvá okolo 3 hodin. Velmi krátké námluvy, nereceptivní samice odmítají samce zvláštní pozicí (s hlavou dolů) spojenou s máváním křídel. Večer nebo za zamračeného počasí tvoří obě pohlaví agregace v porostech vyšších trav. Tvoří relativně sedentární kolonie, přelety mezi koloniemi však nebyly studovány do hloubky. Nejvyšší hustoty dospělců na zarostlejších “zanedbaných” křovinatých lokalitách v pokročilejším stadiu sukcese.
Podobné druhy v ČR. Žádné.
Rozšíření v ČR. V Čechách již jen velmi lokálně údolím Vltavy na Českokrumlovsku, Kaplicku, Vyšebrodsku a Českobudějovicku, a dále ve středním Povltaví na Sedlčansku a Dobříšsku. Od roku 2014 se nepodařilo ověřit poslední populaci v Polabí, která přežívala v řídkých lesích bývalého VVP Milovice-Mladá, stejně jako po roce 2007 na celém Křivoklátsku (poslední lokality na Zdicku). V dalších oblastech Čech již vymřel. Na Moravě nově nezvěstný. Hrstka nepočetných kolonií ve Vsetínských vrších a Javorníkách přežívala do roku 2012 – poslední ověřené nálezy pocházejí z Halenkova-Lušové (1. a 15.8.2012, do 10 ex., M. Fišer observ., 18.8.2012, 5 ex., L. Spitzer observ.) V následujících letech bylo na Valašsku po druhu intenzivně pátráno, leč neúspěšně (L. Spitzer pers. comm.). Z ostatních moravských regionů vymizel mnohem dříve.
Ohrožení a ochrana. V Čechách ohrožený druh, na celé Moravě nezvěstný od roku 2012. Vázán na starší sukcesní stadia stepních a lesostepních biotopů a na světliny v teplých a světlých listnatých lesích. V minulosti prosperoval v krajině s mozaikou nejrůznějších sukcesních stádií, jakož i v pastevních lesích a pařezinách. Na jeho lokalitách ve stepních a lesostepních chráněných územích je nutné bránit sukcesi směrem ke stinným křovinám a lesům, současně však udržovat mozaiku “zanedbaných” vysokostébelných stanovišť. Podle poznatků ze Skotska je nejlepším managementem takových lokalit velmi lehký výpas několika málo kusy dobytka. Vyloučit zalesňování suchých stepních lad, naopak na nich obnovit extenzivní pastvu. K ochraně lesních lokalit přistupovat podobně, jako k ochraně jiných světlinových druhů: alespoň v některých rezervacích obnova pařezin, jinak údržba průseků a lemů lesních cest, výběrová těžba po malých plochách, nezalesňování jehličnany.
- výskyt do roku 1950,
- výskyt 1951-1980,
- výskyt 1981-1994,
- výskyt 1995-2001
Fotogalerie
Imága
 |
 |
 |
 |
 |
