určovací klíč (PDF, 966,4kB) >>>
Rozpětí křídel: 50-55 mm, délka předního křídla: 22-27 mm
Areál. Palearktický. Celá Evropa včetně jižní Skandinávie, Turecko, Kavkaz, Blízký a Střední východ, Střední Asie, jižní Sibiř, Altaj, Zabajkalí, Mongolsko až po Amur. Chybí na Britských ostrovech, na severu Ruska a ve většině Skandinávie.
Biotopová vazba. Extenzivní výslunné pastviny v podhůří, tradičně obhospodařované mezofilní louky a krátkostébelné suché stráně, široké a slunné lesní lemy a krátkostébelné lesní louky.
Živná rostlina housenek. Violky (Viola spp.), ve střední Evropě např. v. psí (Viola canina), v. srstnatá (V. hirta), v. bahenní (V. palustris); na Vsetínsku ověřeno v roce 2007 kladení na v. vonnou (V. odorata) (L. Spitzer a J. Beneš observ.).
Vývoj. Jednogenerační (konec června – srpen). O specifických nárocích na ovipozici a chování housenek není téměř nic známo. Ve Vsetínských vrších opakovaně pozorováno kladení na violky rostoucí na vyprahlých místech s velmi řídkou krátkostébelnou vegetací na extenzivních pastvinách (L. Spitzer a J. Beneš observ.).
Chování. Nestudováno. Samci patrolují. Relativně dobrý letec. Přestože jsou populace sedentární, mívají kolonie malou denzitu.
Podobné druhy v ČR. Perleťovec prostřední (Argynnis adippe), za kterého je velmi často zaměňován.
Rozšíření v ČR. V minulosti rozšířený po celém území. Během posledních 50 let dramaticky ustoupil, vymizel v severních Sudetech, na Českomoravské vrchovině, v celých Čechách (tam se udržel v posledním čtvrtině 20. století především na Šumavě a v Pošumaví); kromě východní části vymřel také na téměř celé Moravě. V současnosti větší populace přežívají pouze na východní Moravě – v Bílých Karpatech, Vsetínských vrších, Javornících, Moravskoslezských a Slezských Beskydech. Další jednotlivé nálezy, dokládající po roce 2000 velmi malé a vymírající populace, pocházejí z VVP Březina na Vyškovsku (Žárovice, 4.7.2009, 1 ex., J. Hrnčíř leg. et coll., J. Beneš revid.) a Hostýnských vrchů (Jankovice, 14.7.2009, 1 ex., M. Zapletal leg., coll. Muzeum regionu Valašsko Vsetín); na obou lokalitách však nebyl později výskyt druhu přes cílené pátrání znovu ověřen. V Čechách byl po roce 2000 zjištěn pouze jedenkrát v Podorličí (Dolní Čermná [6065], 17.7.2009, 1 ex., D. Breiter foto, J. Beneš revid.), ani zde však nebyl po roce 2009 znovu nalezen. Nyní je proto perleťovec maceškový v Čechách nezvěstný. Obdobně ohrožený je v celé střední Evropě.
Ohrožení a ochrana. Kriticky ohrožený, v Čechách nezvěstný (2009). Jeden z našich nejohroženějších denních motýlů; biotopové nároky a příčiny ústupu jsou navíc prakticky neznámé. Na základě analogie s jinými perleťovci lze předpokládat, že bude vyžadovat specifickou kombinaci biotopových podmínek pro preimaginální stádia a imága. Vzhledem k malé denzitě jedinců motýl navíc vyžaduje relativně velké komplexy vhodných biotopů. Lokality ve Vsetínských vrších a na severu Bílých Karpat, kde dosud žijí prosperující populace, jsou tradičně obhospodařovány jako extenzivní pastviny se smíšenou pastvou skotu a ovcí (1-2 ks dobytka na ha). Specifikou všech těchto lokalit je hojný výskyt půdních sesuvů na flyšovém podkladu. Na takových lokalitách žije kromě perleťovce maceškového i celá řada dalších ohrožených organismů. Podmínkou ochrany je důsledné zajištění trvalé extenzivní pastvy na všech dosud existujících lokalitách (v nejhorším případě v kombinaci s mozaikovitým sečením), jakož i rozšíření takového hospodaření na další plochy. Samozřejmostí je vyloučení chemizace, hnojení či převodů na lesní kultury.
Samec, Javorníky, 2007. Foto D. Černoch | Samice, Vsetínsko, 2009. Foto M. Vojtíšek | Beskydy,5.7.2015.Foto V.Hotárek |
Samice, Vsetínsko, 2009. Foto M. Vojtíšek | Samice, Vsetínsko, 2009. Foto M. Vojtíšek | Samec, Beskydy, 2007. Foto D. Charvát |
Samec, Slezské Beskydy, 2007. Foto M. Mandák | Samice, Slovensko, 1993. Foto F. Slamka | Samice, Slovensko, 1993. Foto F. Slamka |
Samice, Morava. Foto T. Pavelka |