Mapování a ochrana motýlů České republiky
určovací klíč (PDF, 1,1MB) >>>
Okáč skalní - Chazara briseis (Linnaeus, 1764)
Délka předního křídla: 26-33 mm
Areál. Pontomediteránní. Severozápadní Afrika, Španělsko, Francie, Itálie, pak přes jih střední Evropy, Balkán, jižní Rusko, Turecko, Írán po Střední Asii.
Biotopová vazba. Výslunné skály a krátkostébelné skalní a sprašové stepi s jižní expozicí, porostlé řídkou křovinatou vegetací. Též staré lomy a váté písky.
Živná rostlina housenek. Stepní druhy trav: pěchava vápnomilná ( Sesleria albicans ), kostřava ovčí ( Festuca ovina agg.), k. sivá ( F. pallens ), sveřep vzpřímený ( Bromus erectus ). V Českém středohoří kladení pozorováno na kostřavu ovčí ( Festuca ovina agg.)
Vývoj. Jednogenerační (konec července – září), imága relativně dlouhověká. Vajíčka kladena jednotlivě na vyprahlá místa s velmi řídkou vegetací. Larvy žijí jednotlivě a přezimují. Samice se líhnou s nedostatečně vyvinutými vaječníky, páří se krátce po vylíhnutí, protože však vajíčka dozrávají pozdě, tak samice kladou až po několika týdnech. V populacích se tak kladení dožije pouze část samic.
Chování. Protandrický, striktně heliofilní druh. Samci si hájí teritoria na kamenitých biotopech, ve vhodných terénech (např. České středohoří) se shromažďují na vrcholech kopců (tzv. hilltopping). Na lokalitách mohou být populace početné. Imága jsou relativně mobilní: za potravou létají na blízká květnatá stepní či lesostepní stanoviště. Při studiu metapopulace poblíž Halle (Německo) a Českém středohoří bylo zjištěno, že k přežití okáče skalního ve fragmentované krajině jsou nutné desítky ostrůvků vhodných biotopů o rozlohách minimálně 1 ha, které obývají místní kolonie, mezi nimiž dochází k výměně jedinců. Je to zřejmě způsobeno velikosti motýla a jeho teritorialitou.
Podobné druhy v ČR. Žádné.
Rozšíření v ČR. Historicky žil na skalnatých místech po celé republice. Vyhynul v západních, východních a jižních Čechách a na celé Moravě. V současnosti přežívá pouze ve velmi slabé vymírající kolonii v Českém krasu, a v lounském Českém středohoří. Na Moravě vymřel v 90. letech 20. století (poslední populace přežívala na bradlech Pálavy).
Ohrožení a ochrana. Kriticky ohrožený, vymírající druh. Příčiny ústupu obdobné jako u jiných xerotermních motýlů: zarůstání stepí a stepních enkláv po omezení pastvy, záměrné nebo spontánní zalesňování, rekultivace lomů. Motýl vyžaduje velké plochy biotopů, takže ustoupil výrazněji než jiní stepní motýli. Nutná jsou okamžitá aktivní opatření pro záchranu existujících populací. Na všech lokalitách je nutné bránit sukcesi ke křovinám a lesu, podporovat disturbanční aktivity (extenzivní pastva ovcí a koz, sešlap, “dobrodružné” sporty). Zvětšit rozlohu současných lokalit, nebo zakládat sítě nových biotopů v jejich sousedství (do 5 km): odstraněním dřevin a ornice, vystřelením drobných lomových jam, řízeným vypalováním, pastvou na strmých svazích. Při managementu stepních stanovišť nezapomínat na ponechání květnatých pruhů a lemů.
- výskyt do roku 1950,
- výskyt 1951-1980,
- výskyt 1981-1994,
- výskyt 1995-2001
Fotogalerie
Imága
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Kopulace
 |
