Mapování a ochrana motýlů České republiky: † Okáč písečný

† Okáč písečný - Hipparchia statilinus (Hufnagel, 1766)

Okáčovití – Satyrinae
Délka předního křídla: 23-28 mm
Areál. Mediteránní. Severozápadní Afrika, Pyrenejský poloostrov, Francie, Nizozemí, Apeninský a Balkánský poloostrov, Turecko, jižní Rusko, Zakavkazsko. Ve střední Evropě velmi ostrůvkovitě, zasahuje však poměrně daleko na sever po východní Německo a severní Polsko. Vymřel v Belgii a České republice.
Biotopová vazba. Ve střední Evropě omezen na písčiny bez stromové vegetace s nezapojeným drnem.
Živná rostlina housenek. Údaje z ČR chybí. V Německu paličkovec šedavý (Corynephorus canescens) a kostřava ovčí (Festuca ovina agg.). Ze Švýcarska uváděny sveřep vzpřímený (Bromus erectus), kavyly (Stipa spp.) a vousatka prstnatá (Bothriochloa ischaemum).
Vývoj. Jednogenerační (konec července – začátek září). Vajíčka kladena jednotlivě na suchý materiál poblíž trsů živné rostliny, přezimuje mladá housenka. Kuklí se mělce pod povrchem poblíž trsů živných rostlin.
Chování. Imága velmi dlouhověká, samice po celý život snášejí vajíčka. Párovací strategií je vyčkávání samců na zemi na otevřených plochách písku nebo kamenech. Samci jsou pohyblivější než samice. Imága často sají na květech nebo vlhké půdě.
Podobné druhy v ČR. Žádné.
Rozšíření v ČR. V Čechách vymřel na konci 19. století, vyskytoval se na písečných přesypech v Polabí a v dolním Povltaví, které zcela zanikly poté co byly zalesněny borovými lesy a zároveň se na nich přestalo pást. Obdobně vymizel ve Slezské nížině (okolí Krnova – návaznost na historický výskyt v jižním Polsku), vyhynul i v okolí Brna, na Pálavě a na Znojemsku. Do 90. let 20. století přežíval již jen na vojenském cvičišti Pánov v oblasti vátých písků u Hodonína (naposledy zjištěn v roce 1995), kde však nebyl po roce 2000 přes intenzivní mnohaletý výzkum znovu potvrzen.
Ohrožení a ochrana. Vymřelý (1995). Vyhynul v důsledku zarůstání a zalesňování zbývajících vátých písků borovicí. Dosud se však vyskytuje na slovenském Záhoří. Biotopy slovenské populace jsou využívány jako vojenský prostor, což pro tento druh, který je závislý na disturbancích, zajišťuje ideální management (pojezdy pásových vozidel, občasné požáry atd.). Tamní populace si zaslouží výzkum početnosti, populační struktury, bionomie i chování. Výsledky z jejich výzkumů by mohly být využity při projektu reintrodukce druhu na moravské lokality. Podmínkou reintrodukce je pokračující územní ochrana všech existujících zbytků vátých písků na Moravě (bránění sukcesi a zajištění mechanického narušování povrchu) a radikální zvětšení celkových ploch vátých písků na úkor současných biologicky a ekologicky bezcenných borových monokultur (i s využitím potenciálů vytěžených pískoven). Mělo by se jednat o obnovu téměř zaniklých biotopů takzvané “Moravské Sahary” na rozloze řádově až stovek hektarů, z nichž by byly smýceny lesní porosty (s ponecháním solitérních starších stromů), mechanicky odstraněna část pařezů, načež by les nebyl obnovován, a naopak by byla účinně, nejlépe řízeným zimním vypalováním kombinovaným s extenzivní pastvou, blokována sukcese dřevin. To vše v rámci programu, jež by měl vést ke komplexní ochraně pískomilných organismů.