určovací klíč (PDF, 838,4kB) >>>
Modrásek černolemý - Plebejus argus (Linnaeus, 1758)
Syn.: aegon (Denis & Schiffermüller, 1775)
Délka předního křídla: 12-15 mm
Areál. Palearktický. Od jižního Španělska přes téměř celou Evropu (chybí na úplném severu), Turecko, většinu mírného pásu Asie po Japonsko.
Biotopová vazba. Stepi, písčiny, vřesoviště v teplých oblastech, kamenité droliny, úvozy, suché extenzivní pastviny; vždy s plochami s nezapojeným drnem. Velké populace v činných i opuštěných kamenolomech (zvláště středně staré terasy), na haldách a hnědouhelných výsypkách.
Živná rostlina housenek. Hlavně štírovník růžkatý (Lotus corniculatus), čičorka pestrá (Coronilla varia) a vičence (Onobrychis spp.); vřesovištní populace na vřesu obecném (Calluna vulgaris).
Bionomie. Dvougenerační (květen – červen, červenec – září), v chladných oblastech jednogenerační (červen – červenec). Samice klade vajíčka jednotlivě, obvykle na obnaženou zem v blízkosti živných rostlin, nebo jiná místa s velmi teplým mikroklimatem. Larvy žerou nejprve na květech a mladých výhoncích. Jsou obligátně myrmekofilní, poskytují sekrety mravencům rodu Lasius. Jiné rody mravenců mohou larvy využívat, ale na rozdíl od rodu Lasius útočí na kukly, případně na čerstvě vylíhlá imága. Vzrostlá housenka přezimuje, kuklí se v komůrce v zemi, mravenci si kolem kukel často zřizují drobná dočasná hnízda.
Chování. Protandrický, samci vyhledávají samice patrolováním. Ve večerních hodinách tvoří početné agregace na bylinách. Velmi sedentární populace s omezenou dispersalitou, jež však mohou dosahovat i velmi vysokých populačních hustot. Britští ekologové zjistili, že motýl může navzdory minimální mobilitě (okolo 1 % z populace a ne dále než 1 km) kolonizovat vhodné biotopy – jsou-li ovšem dostatečně blízko sebe – protože jeho lokální populace bývají velmi početné.
Podobné druhy v ČR. Modrásek obecný (Plebejus idas), m. podobný (Plebejus argyrognomon).
Rozšíření v ČR. V minulosti velice rozšířený a hojný. V současnosti hlavně západočeské pánve (Sokolovsko, Mostecko), střední Čechy (Český kras, okolí Prahy), České středohoří, písčiny a bílé stráně v Polabí. V jižních Čechách Třeboňsko, pošumavské vápence, vojenský prostor Boletice; roztroušeně na Českomoravské vrchovině. Na jižní Moravě vcelku souvisle na stepních lokalitách (zhruba po Vyškov), severněji (Olomoucko, Vsetínsko, Štramberk) jen izolované lokality. Z mnoha oblastí téměř zcela vymizel (severní Morava a Slezsko, Vysočina, většina východních Čech, Liberecko, Plzeňsko), lokálně rychle ubývá v celé zemi.
Ohrožení a ochrana. Přestože je dosud rozšířen, vymizení z některých oblastí napovídá na narůstající ohrožení tohoto dříve všudypřítomného druhu. Pro přežití motýla je klíčová přítomnost ploch s nezapojenou vegetací na lokalitách – nikoli náhodou dnes největší populace nacházíme na antropogenně narušených stanovištích, jako jsou výsypky hnědouhelných povrchových dolů (Mostecko, Sokolovsko), plochy s obnaženou zeminou připravené k těžbě, vojenské prostory a plochy po těžbě rašeliny. Nezbytná je podpora stanovišť v lomech, na výsypkách a na podobných místech, tedy vyloučení lesnických či zemědělských rekultivací a aktivní udržování stanovišť v raně sukcesních stadiích (pojezdy buldozerů, použití trhavin, off-roadové dráhy atd.). Sukcesi blokovat i na stepních a lesostepních lokalitách. V oblastech, kde přežívají jen izolované populace, vytvářet nové potenciální biotopy: vhodně upravovat (neosazovat dřevinami) dálniční a železniční náspy, vytvářet plošky s odstraněnou zeminou apod. Vzhledem k minimální disperzní schopnosti motýla podporovat reintrodukce na vhodná stanoviště.
- výskyt do roku 1950,
- výskyt 1951-1980,
- výskyt 1981-1994,
- výskyt 1995-2001
Fotogalerie
Imága
Aberace
Kopulace
