Mapování a ochrana motýlů České republiky: * Ohniváček janovcový

* Ohniváček janovcový - Lycaena thersamon (Esper, 1784)

Délka předního křídla: 14-16 mm
Areál. Pontomediteránní. Od Apeninského poloostrova přes Maďarsko, Balkán (severní hranice areálu v České republice a na Slovensku) po severozápadní Čínu.
Biotopy v ČR. Suché stepní lokality, vyprahlé svahy, suché úvozy, železniční náspy, ale také vlhčí ruderály a okraje mokřadů v teplých oblastech.
Živná rostlina housenek. Jedinou spolehlivě prokázanou živnou rostlinou u nás je rdesno ptačí (Polygonum aviculare).
Bionomie. Dvougenerační (duben až květen, červenec až září). Samička klade jednotlivě světlezelená vajíčka na lístky nebo do květů rdesna. Housenka je světlezelená, bez výrazné kresby. Přezimuje housenka třetího larválního stadia. Kuklí se na zemi. Motýl se vyskytuje ve dvou formách, s krátkou ostruhou na zadních křídlech, nebo bez ní.
Chování. Drobný ale prudce při zemi létající motýl, rád vyhledává kvetoucí mateřídoušku (Thymus spp.). Samci jsou teritoriální. Páření probíhá večer, páry zůstávají v kopule přes noc do ranních hodin.
Podobné druhy v ČR. Ohniváček černočárný (L. dispar), samice o. černoskvrnného (L. tityrus) a o. modrolemého (L. hippothoe).
Rozšíření v ČR. V 19. století se vyskytoval ve středních Čechách (zvláště v okolí Prahy, poslední známý nález je z Českého Brodu z r. 1890) a z první poloviny 20. století je doloženo několik ojedinělých nálezů z jižních Čech (poslední známý nález je z Českých Budějovic – r. 1949, J. Klíva). Na Moravě zasahoval pravidelnější výskyt až k okolí Brna. V 80. letech 20. století chytán ještě na předměstí Brna, v okolí Znojma a Hodonína. Všechny poslední doklady z území jižní Moravy se týkaly jedinců podzimní generace, což napovídá, že se mohlo jednat o migrující jedince a že druh se u nás vůbec nemusel (alespoň ve 2. polovině 20. století) vyskytovat celoročně ve stabilních populacích. V roce 1964 byl doložen zálet také v Moravské bráně (Hranice na Moravě-Drahotuše, 16.6.1964, 1 ex., J. Domes, leg., J. Beneš revid., in coll. Muzeum regionu Valašska ve Vsetíně. Poslední sbírkové doklady pochází z Chřibů z roku 1995 (Koryčany, 23.8., 1 ex., a 10.9.1995, 1 ex., J. Vácha coll.). Po roce 2000 byl u nás již nalezen pouze jeden zalétlý jedinec v Bílých Karpatech při hranici se Slovenskem (Javorník, NPR Zahrady pod Hájem, 7.2003, 1 ex., M. Hrouzek) v údolí, které navazuje přímo migračním koridorem na slovenské Pováží.
Ohrožení a ochrana. V současnosti se u nás trvale nevyskytuje. Druh nejranějších sukcesních stanovišť, jako polních strnišť, vyjetých kolejí, bahnitých příkopů atd.; schopen migrací (přinejmenším ve druhé generaci).