Mapování a ochrana motýlů České republiky
určovací klíč (PDF, 960,2kB) >>>
* Hnědásek diviznový - Melitaea phoebe (Denis & Schiffermüller, 1775)
Syn.: paedotrophos (Bergsträsser, 1780)
Délka předního křídla: 18-23 mm
Areál. Palearktický. Severozápadní Afrika, celá jižní a jihovýchodní Evropa, jižní část střední Evropy, na severu zasahuje do severovýchodního Polska a Pobaltí. Na východ pak Turecko, Zakavkazko, Blízký a Střední východ, jižní část evropského Ruska, jižní Sibiř, Zabajkalsko, severní Čína, Mongolsko až po Dálný východ. V jihovýchodní Evropě a jižní části střední Evropy (Maďarsko a jižní Slovensko) žije společně s hnědáskem diviznovým (M. phoebe) příbuzný druh hnědásek Melitaea ornata Christoph, 1893.
Biotopová vazba. Teplé a výhřevné křovinaté stepi a lesostepi blížící se parkovité krajině, ale i světliny a paseky v řídkých teplých lesích.
Živná rostlina housenek. Několik druhů chrp (Centaurea spp.), především ch. čekánek (C. scabiosa) a ch. luční (C. jacea).
Vývoj. Jednogenerační (červen – červenec), v nejteplejších oblastech dvougenerační (duben – květen, červenec – srpen). Vajíčka kladena v kupičkách na spodní stranu listů živné rostliny. Housenky žijí do přezimování gregaricky, po přezimování jednotlivě. Kuklí se pod kameny a v nízké vegetaci.
Chování. Nebylo studováno. Na našem území vždy v malých a řídkých populacích.
Podobné druhy v ČR. Hnědásek jitrocelový (Melitaea athalia).
Rozšíření v ČR. V minulosti lokálně rozšířen v teplých oblastech Čech a Moravy. V Čechách vyhynul většinou již na počátku 20. století (České středohoří, střední a jižní Čechy a Polabí), nejdéle se udržel na Křivoklátsku (poslední nálezy pocházejí z počátku 70. let 20. století; V. Laňka, osobní sdělení). Na Moravě byl v minulosti více rozšířen, v první polovině 20. století vymřel na severní Moravě a v okolí Brna, v 70. letech 20. století vymizel na Pálavě a v údolí Jihlavy (Mohelno) a v 80. letech 20. století byl nalézán už jen velmi vzácně na Znojemsku, v okolí Hodonína, ve Ždánických vrších a jižní části Bílých Karpat. Po roce 2000 zaznamenám pouze jeden jedinec v roce 2004 na Pálavě (Perná, 19.5.2004, 1 samec, O. Jakeš leg., J. Beneš a Z. Laštůvka revid.), přes intenzivní víceletý průzkum zde však nebyl motýl znovu nalezen. Zcela nově byla v roce 2013 nalezena jedna samice při mapování Bílých Karpat – Slavičín (6973), na železničním náspu, 23.8.2013, 1 ex., M. Bližňák leg., J. Uřičář revid. Motýl zde zjevně zalétl Vlárským průsmykem ze Slovenska, kde druh nyní expanduje. Je možné, že se ze Slovenska znovu rozšíří do moravských Bílých Karpat. Obdobně při hranici s Rakouskem nalezeni nedávno dva samci na vřesovišti v Hnanicích (7161), 19.6.2011 a 21.6.2011, M. Švestka leg. et coll. (Šumpich et al. 2014). Ani v oblasti podyjských vřesovišť se přes intenzivní výzkum v posledních dvaceti letech zatím nepodařilo potvrdit výskyt stálé populace hnědáska. Zatím poslední ojedinělý nález 1 samce pochází z Lubnice (7059) – 3.7.2019, M. Severová foto – opět při hranici s Rakouskem.
Ohrožení a ochrana. V ČR nyní jen jako vzácný migrant. Po roce 2000 hlášeno pouze pět ojedinělých nálezů (2004, 2011, 2013 a 2019) na jižní Moravě při hranici s Rakouskem či Slovenskem a v současnosti u nás nežije trvale. O jeho populační struktuře, etologii a biotopových nárocích jsou k dispozici jen velmi kusé informace. Z roztroušených údajů o biotopech se zdá, že je vázán na pokročilejší sukcesní stadia křovinatých xerotermních strání a stepních pastvin a také na otevřené plochy a lemy v řídkých listnatých lesích: tak například Švestka (1986) udává krátkodobý nárůst početnosti na holosečích vzniklých při výstavbě Mohelenské přehradní nádrže. Obdobně je ze Slovenska (Kulfan 1995) udáván vzrůst početnosti na říčních hrázích a holosečích vzniklých na místě lužních lesů při výstavbě vodního díla Gabčíkovo-Nagymáros. Dokud nebudou jeho biotopové nároky důkladněji poznány, je těžké navrhovat strategii managementu. Jisté je, že na izolovaných lokalitách nemají hnědásci, závislí na propojení jednotlivých populací přeletujícími jedinci, šanci dlouhodobě přežívat. Nutné je však cíleně pátrat po možných přežívajících populacích. Ideálním opatřením by byla obnova výmladkového hospodářství, případně lesní pastvy. Na lesostepních biotopech je nutné zachovat či obnovit tradiční hospodaření na velkých plochách – občasné přepásání několika kusy dobytka a postupné mozaikovité sečení.
- výskyt do roku 1950,
- výskyt 1951-1980,
- výskyt 1981-1994,
- výskyt 1995-2001
Fotogalerie
Imága
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Biotopy
 |
