určovací klíč (PDF, 887,9kB) >>>
Délka předního křídla: 16-19 mm
Areál. Eurosibiřský. Od střední Evropy a jihu Skandinávie (jižní Švédsko, jižní a východní Německo, severní Itálie, alpské země, Česká republika, Slovensko, Maďarsko, jižní a východní Polsko a sever Balkánského poloostrova) na východ přes Turecko, jih východní Evropy a Sibiře, Střední Asii, Mongolsko po severní Čínu a Zabajkalsko a Poamuří.
Biotopová vazba. Lesostepi, řídké listnaté lesy v teplých polohách, pařeziny a výslunné lesní okraje.
Živná rostlina housenek. Na jižní Moravě dosud potvrzen pouze rozrazil ožankový (Veronica teurcium) a rozrazil klasnatý (Pseudolysimachion spicatum) (Znojemsko 2017, Konvička et al.); z okolních zemí uváděn také kokrhel menší (Rhinanthus minor), případně další rody čeledi Scrophulariaceae.
Vývoj. Jednogenerační (červen – červenec). Vajíčka kladena v kupičkách na spodní stranu listů živné rostliny, housenky žijí gregaricky a přezimují.
Chování. Nebylo studováno.
Podobné druhy v ČR. Hnědásek černýšový (Melitaea aurelia), h. jitrocelový (M. athalia), h. rozrazilový (M. diamina).
Rozšíření v ČR. Pouze jižní Morava. Z Čech nebyl nikdy doložen, přestože za hranicemi v Bavorsku je recentně známý z více lokalit, nejblíže pak v okolí Regensburgu (Řezna) jen 30 km od českých hranic (recentní výskyt v Čechách je ale nepravděpodobný). Na jižní Moravě ještě v 60. letech 20. století na větším počtu lokalit (např. Mohelno, okolí Hodonína a Břeclavi aj.). V současnosti spolehlivě potvrzen už pouze na několika křovinatých lokalitách v NP Podyjí, v okolí Moravského Krumlova, na Pálavě a nově nalezen v Bílých Karpatech a na Uherskobrodsku. Zcela u nás vymizely populace vázané na řídké květnaté doubravy. Druh obývá velmi často společné lokality s hnědáskem černýšovým (Melitaea aurelia) a h. jitrocelovým (M. athalia) a je s nimi zaměňován. Pro potvrzení výskytu je nezbytná revize na základě srovnání genitálií dokladových exemplářů.
Ohrožení a ochrana. Kriticky ohrožený, vymírající druh. Podobně jako jiní motýli lesostepních biotopů ustoupil vinou zarůstání stanovišť (velké rozlohy v bezprostředním okolí znojemských lokalit přerostly akátem) a také jejich přímou likvidací (terasování, zvětšování ploch orné půdy a vinic na úkor například pastvin). Ochrana se v současnosti musí zaměřit na xerotermní lokality na Znojemsku (Havraníky, Kraví hora aj.), kde je nutné provádět vhodný management: extenzivní přepásání několika kusy dobytka (vhodné jsou kozy) a prosvětlování okolních lesů (obnova pařezinového hospodaření). Protože všechny tyto lokality se nacházejí v Národním parku Podyjí, mělo se by cílem ochrany území stát rozšíření plochy znojemských vřesovišť na úkor borových a akátových lesů tak, aby v celé oblasti jižně od Znojma znovu vznikl pás xerotermních vřesovišť a extenzivních pastvin.
Samec, Morava, Uherskobrodsko, 17.6.2020. Foto M. Hrouzek | Samec, Slovensko, 2004. Foto F. Slamka | Samec, Morava, Uherskobrodsko, 17.6.2020. Foto M. Hrouzek |
Samec, Slovensko, 2004. Foto F. Slamka | Samec, Morava, NP Podyjí, červen 2012. Foto D. Černoch | Morava, Uherskobrodsko, 17.6.2020. Foto M. Hrouzek |
Samice, východní Slovensko, 2008. Foto P. Tryščuk | Samec, Morava. Foto Z. Hanč | Samice, východní Slovensko, 2008. Foto P. Tryščuk |
Samec, Morava. Foto Z. Hanč |