Mapování a ochrana motýlů České republiky: Bělopásek tavolníkový

Bělopásek tavolníkový - Neptis rivularis (Scopoli, 1763)

Syn.: lucilla (Denis & Schiffermüller, 1775)
Délka předního křídla: 22-28 mm
Areál. Eurosibiřský. Od jihovýchodního cípu Francie přes Švýcarsko, severní Itálii, Rakousko, sever Balkánského poloostrova, Českou republiku, Slovensko, jihovýchodní Polsko, východní Evropu přes jižní Sibiř, Mongolsko, severní Čínu, Koreu, Dálný východ až po Japonsko. Sleduje povodí velkých řek (ve střední Evropě Dunaj).
Biotopová vazba. Pravidelně zaplavované nivní louky a slatiny, lesní okraje a světliny s výskytem živné rostliny. Též přechodová rašeliniště, litorály rybníků, okraje umělých kanálů apod.
Živná rostlina housenek. U nás tavolník vrbolistý ( Spiraea salicifolia ), na východ další druhy tavolníků ( Spiraea spp.). Chov v zajetí je možný i na dalších druzích: např. Spiraea x vanhouttei,S. douglasii.
Vývoj. Jednogenerační (polovina června – polovina srpna). Poměrně dlouhá doba letu je dána postupným líhnutím imág, které závisí na různé rychlosti vývoje (zaplavení lokality, různá intenzita zástinu atd.). Protandrický, ale posun pohlaví se s průběhem doby letu “smývá”. Vajíčka kladena jednotlivě, solitérně žijící larvy přezimují v zápředku (hibernakulu) ze svinutých lístků živné rostliny. Hibernující larvy snesou krátkodobé (do 10 dnů) zaplavení, delší záplava způsobuje zvýšení mortality.
Chování. Imága se zdržují převážně poblíž porostů živné rostliny, jež slouží i jako hlavní zdroj nektaru, přestože byli zaznamenáni přelétávající jedinci vzdálení i přes 1 km od nejbližších existujících kolonií. S tím souvisí schopnost obsadit i izolované keře tavolníku např. podél melioračních kanálů. O sexuálním chování se ví málo, na Třeboňsku pozorovány agregace samců u výrazných objektů převyšujících porosty tavolníku (vzrostlé solitérní stromy).
Podobné druhy v ČR. V současnosti žádné.
Rozšíření v ČR. Současný výskyt omezen na oblast jižních Čech: zvláště Třeboňská pánev a Jindřichohradecko (povodí Lužnice, Nežárky a Stropnice), dále po proudu Lužnice po Soběslav a izolovaný výskyt v povodí Vltavy nad Lipenskou přehradou. Vymřel v Českobudějovické pánvi a v okolí Písku. Na Moravě vyhynul v polovině 20. století (okolí Hodonína, Kyjova, dolní Pojihlavsko, Litovel a Bílovec).
Ohrožení a ochrana. Ohrožený. Vyhynul z některých oblastí, a přestože především na Třeboňsku je řada velmi silných kolonií, druh je vzácný a přežívá pouze v izolované oblasti jižních Čech. Většina jeho velkých kolonií je naštěstí chráněna v rámci přírodních rezervací. Velké polykormony tavolníku vrbolistého jsou typické pro zanedbané louky, což dokonce mohlo způsobit zvýšení abundance během posledních 50let. Potenciální nebezpečí pro něj představuje změna vodních poměrů na stanovištích (meliorace), případně zapojení lesa na některých lokalitách.