Mapování a ochrana motýlů České republiky
určovací klíč (PDF, 580,5kB) >>>
Modrásek černočárný - Pseudophilotes baton (Bergsträsser, 1779)
Délka předního křídla: 10-12 mm
Areál. Atlantomediteránní. Od Portugalska a severního Španělska přes Francii do střední Evropy, kde má východní hranici rozšíření. Na jihu celá Itálie. Nejbližší lokality k ČR jsou v Bavorsku a západním Rakousku. Celoevropsky ustupující druh.
Biotopy v ČR. Otevřená vysýchavá stanoviště s velmi řídkou krátkostébelnou vegetací, hojnou mateřídouškou a bohatým bylinným patrem – vesměs jde suché pastviny, opuštěné pískovny, skalnaté výchozy v borech a na jejich okrajích či narušované plochy ve vojenských prostorech. Často místa s bazickým podkladem. Nejvíce kolonií na tankodromech a vojenských střelnicích. Na Šumavě zasahuje až do horských poloh v 930 m n. m. (okolí Železné Rudy, A. Pavlíčko observ.).
Živná rostlina housenek. V České republice několik druhů mateřídoušek – mateřídouška úzkolistá (Thymus serpyllum), m. vejčitá (T. pulegioides) apod. Není dostatečně prozkoumáno.
Vývoj. Zpravidla dvougenerační (květen – červen, srpen – září), v chladných oblastech či letech jednogenerační. Samice klade jednotlivě bílá až nazelenalá vajíčka na listy či květní poupata mateřídoušek, umístěných na místech bez vegetačního krytu. Larva požírá květy, je fakultativně myrmekofilní. Kukla přezimuje v mraveništích.
Chování. Velmi málo studovaný druh. Populace sedentární, jedinci opouštějí stanoviště maximálně do 100 m za potravou. Protandrie (samci se líhnou převážně o týden dříve). Lze pozorovat výrazné sezónní a meziroční výkyvy početnosti.
Rozšíření v ČR. V současnosti pouze několik velmi slabých kolonií v jižních a jihozápadních Čechách. Na většině lokalit vymřel.
Podobné druhy v ČR. Modrásek východní (Pseudophilotes vicrama), který však nežije v jižních a jihozápadních Čechách – jediné to oblasti, kde byl m. černočárný potvrzen. Jejich rozlišení je možné pouze na základě studia genitálií.
Ohrožení a ochrana. Kriticky ohrožený druh na pokraji vymření. Protože populace jsou na stanovištích závislé na přítomnosti raně sukcesních ploch, je nutné na všech lokalitách blokovat růst keřů a stromů a současně zajistit vhodný disturbanční režim, bránící zapojení bylinného patra. Optimální se zdá extenzívní pastva (nejlépe kozy, nebo smíšené skupiny dobytka), nebo občasné shrnutí drnu buldozerem či jinou těžkou technikou (ve vojenských prostorech), horší alternativou je mozaikové kosení provázené maloplošným mechanickým rozrušováním drnu. Protože současné populace jsou značně izolované, měl by budoucí plán na záchranu tohoto druhu počítat se zakládáním nových stanovišť: odstraněním dřevin a zeminy, následnou extenzívní pastvou. Takto by bylo možné využít například některá území uvolněná útlumem zemědělství v podhůří Šumavy, případně plochy poblíž silnic atd. Zásahy jakéhokoli typu by měly probíhat v zimních měsících. Navýsost žádoucí je podrobné studium ekologie druhu, jakož i doplnění údajů o rozšíření.
- výskyt do roku 1950,
- výskyt 1951-1980,
- výskyt 1981-1994,
- výskyt 1995-2001
Fotogalerie
Imága
 |
 |
 |
 |
 |
 |
