určovací klíč (PDF, 774,9kB) >>>   

Hnědásek osikový - Euphydryas maturna (Linnaeus, 1758)


Délka předního křídla: 19-25 mm
Areál. Eurosibiřský. Druh je ostrůvkovitě rozšířen od střední Francie na východ přes střední Evropu, sever Balkánského poloostrova a jih Skandinávie, Pobaltí, východní Evropu a Sibiř po Jakutsko.
Biotopová vazba. Řídké listnaté lesy nížin a pahorkatin s bohatým bylinným a keřovým patrem a s nezapojeným patrem stromovým: zejména pařeziny a střední lesy, výslunné lesní světliny a průseky, lesní cesty a lemy lesních plášťů.
Živná rostlina housenek. Ve středních Čechách pouze jasan ztepilý ( Fraxinus excelsior ), po přezimovaní se housenky v Polabí nejprve krmí bylinami (plicníky, violky aj.), případně rašícími pupeny ptačího zobu ( Ligustrum vulgare ). Poté, co začne rašit jasan, přecházejí na pupeny a mladé listy jasanu. Na jižní Moravě kromě jasanu také na kalina tušalaj ( Viburnum lantana ). Motýl je příkladem druhu, který je v různých částech areálu vázán na různé živné rostliny
Vývoj. Jednogenerační (konec května – začátek července). Samice kladou hromadně do kupiček několik desítek až stovek žlutavých vajíček na osluněné listy mladých jasanů, přičemž na jednom stromku bývá někdy i více snůšek. Je-li snůška umístěna na vzrostlejší strom, není to výše než 4 metry od země. Zajímavé je, že více snůšek lze na některých stromcích najít opakovaně i několik let po sobě až do doby, než daný strom ”přeroste”. Vajíčka jsou zpravidla uložena ve dvou vrstvách. Mladé housenky jsou gregarické, opřádají vlákny nejprve lístek se snůškou, později celý list (vytvoří tzv. primární hnízdo). Po zkonzumování ”snůškového” listu se housenky přesunou na další listy; housenky z různých snůšek se někdy mísí a znovu opřádají vhodnou větev živné rostliny zámotkem (tzv. sekundárním hnízdem). Larvy v hnízdech nezimují, ale již na podzim se rozlézají a hibernují solitérně v přízemní vegetaci, v tuto dobu se musí často slunit. Housenky ve střední Evropě přezimují pouze jedenkrát, v severní Evropě je vývoj víceletý.
Chování. Protandrický druh, samice žijí déle než samci, páří se pravděpodobně jen jednou. Samci na samice vyčkávají na osluněných keřích či stromech. Obě pohlaví sají nektar v ranních a odpoledních hodinách především na kvetoucích keřích (svídy, ptačí zoby a ostružiníky), méně na kvetoucích bylinách. Samci sají i na vlhké zemi nebo na hnijících organických látkách. Populace bývají nepočetné a poměrně sedentární, byly však zaznamenány i přelety jedinců mezi jednotlivými lesními světlinami do vzdálenosti několika stovek metrů. Jednotlivé kolonie v rámci lesního komplexu jsou tudíž propojeny do metapopulací.
Podobné druhy v ČR. Žádné.
Rozšíření v ČR. V Čechách se vyskytoval jen v listnatých lesích ve středním Polabí a v dolním Poorličí. V nížinách a pahorkatinách jižní a střední Moravy byl naopak v minulosti značně rozšířen ve všech rozsáhlejších lesních komplexech, zejména v aluviích větších řek. Údaje z přelomu 19. a 20. století navíc potvrzují jeho historické rozšíření v českém Slezsku. V současnosti přežívají v celém státě pouze dvě malé populace ve středním Polabí. Na Moravě, kde většina populací vyhynula v 50. letech 20. století, vymizel z posledních lokalit při dolním toku Moravy a z Bílých Karpat koncem 20. století.
Ohrožení a ochrana. Kriticky ohrožený. Jeden z nejohroženějších druhů denních motýlů v ČR, kde je stejně jako v EU legislativně chráněn. Jeho důsledná ochrana je povinností České republiky v souvislosti s programem Natura 2000. Podobně jako u dalších druhů motýlů světlých listnatých lesů pro jeho přežití nestačí jen zachovat přírodě blízkou dřevinnou skladbu. Hnědásek osikový má velmi vyhraněné nároky na prostorovou a věkovou strukturu svých biotopů: může přežívat pouze tehdy, je-li na jeho lokalitách stálá nabídka po většinu dne osluněných pasek a světlin s mladými jasany a zároveň dostatečná nabídka nektaronosných křovin a bylin. Světliny od sebe musí být ve vhodné vzdálenosti, aby přeletující samice vždy našly dostatek míst s podmínkami vhodnými pro kladení. V minulosti mu zjevně vyhovovalo pařezinové (výmladkové) hospodaření, zřejmě kombinované s lesní pastvou.
V těch lesních rezervacích, kde se hnědásek osikový dosud vyskytuje, je bezpodmínečně nutné obnovit výmladkové hospodaření – cílem by měl být tzv. střední les. V hospodářských lesích, je nutné hospodařit tak, aby byla neustále k dispozici mozaika desítek malých pasek a kotlíků v různých sukcesních stadiích. Pole v oblasti výskytu neorat až těsně k lesu, vytvořit nové luční lemy o šířce alespoň 5 m a zajistit jejich pravidelné sečení. V žádném případě neodstraňovat přirozený jasanový nálet do výše ca 4 m; poté naopak jasany probírkou kácet, aby se zajistila stálá přítomnost osluněných mladých stromků rostoucích v širokém sponu.


- výskyt do roku 1950, - výskyt 1951-1980, - výskyt 1981-1994, - výskyt 1995-2001

Fotogalerie

Imága

Samec, Čechy. Foto O. Čížek
Samec, Čechy. Foto O. Čížek
Kladoucí samice, Čechy. Foto O. Čížek
Kladoucí samice, Čechy. Foto O. Čížek
Samec, Slovensko, 2006. Foto M. Hrouzek
Samec, Slovensko, 2006. Foto M. Hrouzek
Samice, Čechy, 2007. Foto M. Vojtíšek
Samice, Čechy, 2007. Foto M. Vojtíšek
Samec, Čechy, 2007. Foto M. Vojtíšek
Samec, Čechy, 2007. Foto M. Vojtíšek

Larvy

Dospělá larva, Čechy. Foto O. Čížek
Dospělá larva, Čechy. Foto O. Čížek
Dospělá larva, Čechy. Foto O. Čížek
Dospělá larva, Čechy. Foto O. Čížek
---