Mapování a ochrana motýlů České republiky
určovací klíč (PDF, 598,5kB) >>>
† Bělopásek hrachorový - Neptis sappho (Pallas, 1771)
Syn.: aceris (Esper, 1783), hylas auct.
Délka předního křídla: 20-27 mm
Areál. Eurosibiřský. Roztroušeně od alpských zemí, severní Itálie přes východní část střední Evropy, severní Balkán, Střední Asii, jižní Sibiř po Japonsko. Vymřel v Polsku a České republice.
Biotopová vazba. Řídké dubohabrové lesy (obhospodařované jako pařeziny). Recentně se v některých zemích přizpůsobil i světlým akátinám (jižní Slovensko, Rakousko a Slovinsko).
Živná rostlina housenek.Ve střední Evropě hrachor černý (Lathyrus niger) a h. jarní (L. vernus); v druhé polovině 20. století se zde adaptoval i na introdukovaný trnovník akát (Robinia pseudoacacia).
Vývoj. Ve střední Evropě dvougenerační (květen – červen, červenec – září). Vajíčka kladena jednotlivě na živnou rostlinu, larvy žijí solitérně a přezimují v jednoduchých hibernákulech připředených k větvičkám nebo listům.
Chování. Nestudováno. Imága se zdržují na lesních světlinách, podél cest atd., kde samci sedají na vrcholky nižších stromů a keřů.
Podobné druhy v ČR. Bělopásek tavolníkový (Neptis rivularis).
Rozšíření v ČR. V Čechách vyhynul již v 19. století a na Moravě ve druhé polovině 20. století. Ještě počátkem 20. století byl lokálně rozšířen na Moravě, především v teplých řídkých lesích na jižních svazích moravských Karpat (Chřiby, Moravský kras, Ždánický les, Podbeskydí), na jihovýchodě Českomoravské vrchoviny (údolí Jihlavy), na Břeclavsku, Znojemsku a v jižním Slezsku. Poslední nálezy druhu od nás pocházejí z roku 1977 z Pouzdřan (leg. D. Povolný) a Kralic nad Oslavou (I. Fleischlinger, 2 ex. observ., 1 ex. leg.).
Ohrožení a ochrana. Vymřelý (1977). Klíčem k vysvětlení ústupu druhu z Čech a Moravy je zdokumentovaný vývoj situace na Slovensku. Tam byl po 2. světové válce v některých oblastech (jižní svahy Vihorlatu a Slánských vrchů) dokonce velmi hojný v pařezinách a ve vypásaných řídkých lesích. Postupný zánik extenzivní pastvy a racionalizace lesnického hospodaření způsobily i v těchto kdysi zaostalých krajích sukcesní změny na pastvinách a postupné zapojení lesů. Je evidentní, že vyhynutí v českých zemích způsobil stejný proces, který dnes kriticky ohrožuje celou skupinu druhů vázaných na raná sukcesní stadia evropských nížinných lesů.
Bělopásek hrachorový se v posledních desetiletích v okolních zemích znovu šíří, a to v akátových porostech. Trnovník akát se stal jeho novou živnou rostlinou. Jedná se o unikátní případ, kdy se ohrožený druh zachrání kolonizací nové ekologické niky. Proto by bylo záhodno uvažovat nad reintrodukcí bělopáska v akátinách – např. na jižní Moravě.
- výskyt do roku 1950,
- výskyt 1951-1980,
- výskyt 1981-1994,
- výskyt 1995-2001
Fotogalerie
Imága
 |
 |
 |
 |
 |
 |
