určovací klíč (PDF, 702,7kB) >>>
Babočkovití – Nymphalidae
Syn.: anonyma (Lewis, 1872) nomen nudum, camilla auct., rivularis auct.
Délka předního křídla: 25-28 mm
Areál. Pontomediteránní. Od Španělska a Francie v celém Středomoří, též severně od Alp (v jižním Německu a Rakousku), Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Balkán, jižní Rusko po Írán a Afghánistán. Vymřel v České republice.
Biotopová vazba. Řídké lesy, pařeziny a lesostepi.
Živná rostlina housenek. Různé druhy zimolezu (Lonicera spp.), ze střední Evropy (Bádensko-Würtembersko) se uvádí zimolez obecný (Lonicera xylosteum) a z. kozí list (L. caprifolium).
Vývoj. Ve střední Evropě dvougenerační (květen – červen, srpen – září). Vajíčka kladena jednotlivě, solitérní housenky žijí na osluněných keřích zimolezu, přezimují v hibernákulu.
Chování. O etologii a populační ekologii není mnoho známo. Samci si vytvářejí teritoria na keřích. Předpokládá se, že struktura populací a mobilita je podobná jako u bělopáska dvouřadého (Limenitis camilla).
Podobné druhy v ČR. Bělopásek dvouřadý (Limenitis camilla).
Rozšíření v ČR. V minulosti se vyskytoval pouze velmi lokálně a vzácně na jižní Moravě. Historické nálezy z první poloviny 20. století pochází zejména z oblasti středomoravských Karpat a dolního Pojihlavska (okolí Mohelna). Z jižní Moravy je doloženo a revidováno v muzejních a soukromých sbírkách celkem 9 jedinců z 8 lokalit od různých sběratelů, proto by historický autochtonní výskyt bělopáska jednořadého u nás neměl být zpochybňován.
Ohrožení a ochrana. Vymřelý (1945). Ústup byl podle německých autorů způsoben zánikem pařezin, jejich převáděním na vysokokmenné stinné lesy a zmenšováním lesostepních biotopů. Druh zřejmě není schopen přežívat na maloplošných a izolovaných stanovištích.
Samec, Chorvatsko, 2006. Foto J. Novák, zdroj www.Biolib.cz | Samec, Chorvatsko, 2006. Foto J. Novák, zdroj www.Biolib.cz | Itálie, 2013. Foto V. Vodrážková |
Jihozápadní Bosna, 2015. Foto M. Fišer |