Mapování a ochrana motýlů České republiky: Perleťovec nejmenší

Perleťovec nejmenší - Boloria dia (Linnaeus, 1767)

Rozpětí křídel: 32-36 mm, délka předního křídla: 16-18 mm
Areál. Eurosibiřský. Od severního Španělska před západní a střední Evropu do Ruska, Turecko a Zakavkazsko, severní Kazachstán, západní Sibiř po Mongolsko a Zabajkalí. Chybí v jižní Itálii, jižním Řecku, na Britských ostrovech a ve Skandinávii.
Biotopová vazba. Lesostepi a výslunné mezofilní až suché louky, staré sady, vyprahlé úhory od nížin do podhůří. Spíše lokality s vyšší zapojenou bylinnou vegetací, tedy v pokročilejším stadiu sukcese, nutná však jsou i místa bez vegetace, kde se vyhřívají imága a pravděpodobně i housenky. Osídluje i antropogenní stanoviště na železničních náspech, podél silnic, v lomech, na odvalech atd.
Živná rostlina housenek. Violky (Viola spp.), zejména v. srstnatá (Viola hirta) a v. psí (Viola canina).
Vývoj. Dvougenerační (duben – květen, červenec – srpen), v teplých oblastech i třetí generace (srpen – říjen). Vajíčka kladena jednotlivě na listy violek i na jiné substráty v jejich blízkosti, housenka je dost pohyblivá, přezimuje, přičemž o vstupu do hibernace nebo vzniku následné generace rozhoduje délka fotoperiody.
Chování. Chování imág ani populační ekologie nebyly dosud v Evropě zkoumány. Samci patrolují, populace jsou často početné a nebývají striktně uzavřené.
Podobné druhy v ČR. Perleťovec severní (Boloria aquilonaris).
Rozšíření v ČR. Značně rozšířený s výjimkou chladných horských oblastí, ale vzácný je v nížinách s intenzivním zemědělstvím (například na Hané), kde přežívá jen na omezených ostrůvcích stepní vegetace. Značně ustoupil například na severní Moravě nebo v severních (kromě stepních oblastí v Českém středohoří) a východních Čechách. Naopak na jižní Moravě nebo v okolí Prahy je stále hojný. V poslední dekádě se vrací i do mnoha oblastí, ze kterých dříve vymizel.
Ohrožení a ochrana. V současnosti není ohrožený. Druh stepních stanovišť v pokročilejší fázi sukcese. Upuštění od pastvy mohlo na jeho početnost zpočátku působit pozitivně, ale následné přerůstání stanovišť křovinami jej vytlačuje. Ideálním managementem je udržení mozaiky různých sukcesních stádií ve stepních a lesostepních biotopech. Vyloučit zalesňování “neplodných” pozemků, bránit sukcesi křovin na železničních a silničních náspech (např. řízené vypalování), zamezit zemědělské a lesnické rekultivaci lomů, hlinišť a pískoven. Usilovat o zvětšení nabídky vhodných biotopů, k tomu využít pozemky opouštěné v souvislosti s útlumem zemědělství.