určovací klíč (PDF, 736,9kB) >>>
Syn.: charlotta (Haworth, 1802)
Délka předního křídla: 23-32 mm
Areál. Palearktický. Od severní Afriky přes celou Evropu, Turecko, temperátní Asii do Číny a Japonska.
Biotopová vazba. Okraje lesů, lesní světliny, paseky, lesní cesty, lesní louky, vlhké a rašelinné křovinaté louky, ale i křovinaté lesostepi, železniční náspy, zarůstající lomy a výsypky apod.
Živná rostlina housenek. Různé druhy violek (Viola spp.), např. v. srstnatá (V. hirta), v. Rivinova (V. riviniana), v. bahenní (V. palustris); kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris), v západních Čechách také rdesno hadí kořen (Bistorta major).
Vývoj. Jednogenerační (červen – srpen). Vajíčka jsou kladena jednotlivě nikoli na živné rostliny, ale na opadanku pod- a mezi porosty violek (často více vajíček do jednoho porostu). Larva hned po vylíhnutí sežere vaječný obal a hned poté začíná hibernovat. Jarní larvy jsou velmi aktivní, často přelézají z rostliny na rostliny, žír provádějí ve dne a za slunného počasí. Kuklí se v lehkém zápředku z listů živné rostliny i blízkých bylin.
Chování. Samci aktivně patrolují na velkých územích (prudký, přímý let) a často se shromažďují na zdrojích nektaronosných bylin (pcháče apod.), kladoucí samice naopak střídají slunění, sání a pomalý let nízko nad vegetací. Kopulace probíhá ve vyšší vegetaci. Populace bývají víceméně otevřené, řídké a rozprostřené na velkých prostorech s mozaikou vhodných biotopů. Dospělci jsou mobilnější než ostatní “velcí” perleťovci (přelety i více než 5 km).
Podobné druhy v ČR. Perleťovec prostřední (Argynnis adippe), p. maceškový (A. niobe).
Rozšíření v ČR. Druh je dosud značně rozšířený (především v podhůří), i když v některých oblastech se vyskytuje spíše ojediněle.
Ohrožení a ochrana. Není ohrožený. Ustoupil mnohem méně než ostatní druhy velkých perleťovců, pravděpodobně díky kombinaci větší mobility a menších nároků na minimální velikost biotopu. Pro jeho ochranu nezalesňovat lesní louky, ponechávat široké lesní lemy, mozaikovitě kosit vlhké údolní louky a především udržovat podíl lučních ploch v krajině (bránit sukcesi na tzv. neproduktivní půdě). Druh úspěšně osídluje i druhotná stanoviště, například lomy (Český kras), na takových místech nedopustit lesnickou rekultivaci.