určovací klíč (PDF, 972,2kB) >>>
Modrásek černoskvrnný - Maculinea arion (Linnaeus, 1758)
Délka předního křídla: 16-22 mm, náš největší modrásek.
Areál. Palearktický. Sever Pyrenejského poloostrova, jih Británie, Francie, Itálie, střední Evropa, jih Skandinávie, Pobaltí, Balkán, Turecko, přes Asii až do Japonska. V některých evropských zemích na severní a západní hranici areálu vyhynul, v Anglii byl úspěšně reintrodukován.
Biotopová vazba. Spásaná vřesoviště, pastviny a nízkostébelné stepi od nížin do hor. Ve střední Evropě preferuje výslunné, k jihu obrácené mírně spásané stráně s velkou pokryvností trsů mateřídoušky a s nízkým nezapojeným bylinným porostem. Nejpočetnější kolonie má na nedávno opuštěných extenzivních pastvinách.
Živná rostlina housenek. Mateřídouška časná (Thymus praecox) a další druhy mateřídoušek (Thymus spp.), na východní Moravě vzácně také dobromysl obecná (Origanum vulgare).
Vývoj. Jednogenerační (konec června – srpen). Vajíčka kladena obvykle jednotlivě do nerozvinutých částí květenství živných rostlin. Při nakladení většího počtu vajíček do jednoho květenství dochází mezi housenkami ke kanibalismu, obvykle přežívá jen jedna. Ve čtvrtém instaru dochází k přechodu larev do mravenišť (obligátní myrmekofilie). Larvy modráska lákají mravence směsí cukrů a aminokyselin, kterou vylučují z dorzální Newcomerovy žlázy, a ve finální fázi adopce tvarem těla napodobují mravenčí larvy. Housenky obvykle v podvečer opouštějí živnou rostlinu a nechají se odnést mravenci Myrmica sabuleti (méně M. scabrinodis) do části mraveniště určené k odchovu mravenčích larev. Zde požírají larvy mravenců, přímé krmení mravenčími dělnicemi nebylo pozorováno. K největší mortalitě housenek dochází v prvních deseti dnech po adopci. V průběhu hibernace, která začíná v polovině listopadu, ztrácí housenky asi polovinu své původní hmotnosti. Po přezimování jedna housenka zkonzumuje přes 200 larev mravenců, takže při jejich větším počtu mohou housenky mraveniště úplně zlikvidovat, a následně vyhladovět. Při výzkumu řady lokalit ve Velké Británii, Francii a Švédsku bylo zjištěno, že více než 80 % kolonií mravenců je příliš malých na to, aby uživily byť jen jedinou housenku modráska.
Chování. Imága krátkověká, protandrická. Motýli jsou sedentární s omezenou schopností kolonizovat přilehlá stanoviště. Malé populace (méně než 400 dospělců na 2500 hnízd Myrmica sabuleti a hektar) mají tendenci periodicky vymírat, načež musí být znovu osídleny z blízkých kolonií. Pro přežití druhu v daném území je nezbytná existence funkční metapopulace.
Podobné druhy v ČR. Modrásek očkovaný (Maculinea teleius), m. hořcový (M. alcon).
Rozšíření v ČR. V minulosti, v dobách před intenzifikací zemědělství, býval všeobecně rozšířen po celém území státu od nížin do hor. Nyní přežívá na poslední hrstce lokalit. Nejvíce kolonií je již jen na Vsetínsku, kde se místy udržela drobná rolnická hospodářství. Naopak ve středním Povltaví, bývalém VVP Ralsko, Pošumaví, východní Vysočině, Svitavsku, Moravskotřebovsku, severních Bílých Karpatech a Oderských vrších přežívají jen poslední izolované a většinou velmi malé kolonie. Jinde vymizel.
Ohrožení a ochrana. Vymírající, kriticky ohrožený druh, v ČR a EU legislativně chráněný. Přežívající populace jsou malé a izolované. Druh je závislý na extenzivní pastvě smíšených stád skotu, ovcí a koz. Její ukončení zapříčinilo na mezích, výslunných stráních a návrších zarůstání těchto lokalit dominantními druhy trav a dřevin. Mnohé lokality byly a stále jsou uměle zalesňovány.
Na všech subxerotemních stráních s výskytem modráska je nutné zavést velmi extenzivní pastvu malého množství ovcí či smíšeného stáda ovcí a skotu (max. 2-3 dobytčí jednotky na hektar s výraznou převahou ovcí), během sezóny preferovat kratší dobu pastvy či dokonce velmi krátkodobé přepásání (přípustná je i kombinace mozaikové seče jednou ročně do 15. června či po 10. září, spojená s krátkým podzimním přepasením). Polovina z každé plochy osídlené modráskem by měla být nejméně na rok vyjmuta z pastvy. V žádném případě nesmí být na lokalitách s výskytem modráska zavedena intenzivní celoplošná pastva, celoplošná jednoroční seč či dokonce dvojí seč do roka. Ve vojenských výcvikových prostorech narušovat porost pojíždějícími vojenskými vozidly a občasnými požáry v místech dopadu munice. Na dlouhodobě neobhospodařovaných lokalitách, které již nevyhovují požadavkům druhu, je možné aplikovat (každoročně pouze menší část) vypálení rychlým povrchovým požárem a poté zavést pastvu. Vhodným obdobím pro vypalování i použití těžší asanační techniky je zimní období, kdy mravenci a housenky hibernují v zemních částech mravenišť.
- výskyt do roku 1950,
- výskyt 1951-1980,
- výskyt 1981-1994,
- výskyt 1995-2001
Fotogalerie
Imága
Biotopy
Kopulace
