Mapování a ochrana motýlů České republiky
určovací klíč (PDF, 784,8kB) >>>
Okáč poháňkový - Coenonympha pamphilus (Linnaeus, 1758)
Délka předního křídla: 14-16 mm
Areál. Západopalearktický. Od severozápadní Afriky přes celou Evropu včetně Středomoří a Fenoskandie, Turecko, Blízký východ po jihozápadní Sibiř a Střední Asii.
Biotopová vazba. Otevřené biotopy (louky) všech typů, včetně lesních luk, intravilánů obcí a měst, lomů, výsypek atd. Asi jediný druh schopný osídlovat i takzvané ”trvalé travní porosty” (intenzívně pěstované kultury trav s minimální druhovou diverzitou bylinného patra).
Živná rostlina housenek. Hojné luční trávy jako kostřava červená ( Festuca rubra ), lipnice luční ( Poa pratensis ), psineček obecný ( Agrotis canina ), p. rozkladitý ( A. capillaris ) aj.
Vývoj. 2-3 generace (duben – červen, červen – srpen, září – říjen). Vajíčka kladena jednotlivě, samička není při kladení vybíravá (klade i na suchá stébla atd.). Vývojový cyklus je poměrně složitý, protože jen některé larvy letní generace se vyvíjejí natolik rychle, aby se zakuklily a dokončily vývoj ještě na podzim; většina ”letních” housenek přezimuje a dokončí vývoj až na jaře následujícího roku. Generace se navíc mohou překrývat, jejich počet se může lišit podle nadmořské výšky. Housenka pravděpodobně nemá pravou diapauzu tj. larvy mohou přijímat potravu i během mírného počasí v zimních měsících. Stadium kukly trvá ca 3 týdny.
Chování. Pozoruhodná variabilita párovacích strategií učinila z okáče poháňkového modelový druh pro etology. Samice se zřídka páří více než jednou za život. Samci periodicky střídají vyčkávací strategii, kdy střeží teritoria, a aktivní patrolování nad relativně rozsáhlými plochami biotopů (stovky čtverečních metrů). K většině páření však dochází v teritoriích (teritoriální samci jsou úspěšnější). Přechod mezi teritoriálním a patrolovacím chováním závisí na teplotě (teritorialita spíše při nižších teplotách, kdy samci střeží teritorium a současně se vyhřívají). Samčí teritoria jsou navíc často, zvláště při větší denzitě jedinců na lokalitě, koncentrována u nápadných bodů, jako jsou nízké keře nebo trsy vyšších trav; svá drobná teritoria zde může obhajovat i několik desítek samců. Čerstvě vylíhlé samice se k takovým místům přilétají pářit, agregace samců jim nenabízejí žádné jiné ”zdroje” než vlastní páření (umožňují jim ”vybírat si” z většího počtu samců najednou: samice před pářením charakteristicky krouží okolo agregace samců). Jedná se vlastně o obdobu ”arénového toku” některých ryb nebo ptáků či ”pářících rojů” některých dvoukřídlých, jev pro nějž se vžil původně švédský termín ”lek”. (Lek je u motýlů vůbec nejpodrobněji prostudován právě na okáči poháňkovém).
Podobné druhy v ČR. Okáč stříbrooký ( Coenonympha tullia ).
Rozšíření v ČR. Všude rozšířený a hojný kromě nejvyšších hor.
Ohrožení a ochrana. Druh není ohrožen. Kombinace vyčkávací a patrolovací strategie, spolu s faktickou všudypřítomností živných rostlin, zajišťuje, že okáč poháňkový rychle osídluje nové biotopy, přestože jedinci jsou relativně sedentární. Ideálními stanovišti jsou krátkostébelné, někdy i sešlapávané trávníky, díky čemuž druh žije například i na travnatých plochách na perifériích měst.
- výskyt do roku 1950,
- výskyt 1951-1980,
- výskyt 1981-1994,
- výskyt 1995-2001
Fotogalerie
Imága
 |
 |
 |
 |
Kopulace
 |
