určovací klíč (PDF, 744,6kB) >>>
Délka předního křídla: 23-25 mm
Areál. Evropský. V minulosti nesouvisle od Čech a jihovýchodního Německa přes Rakousko, Slovensko, jižní Litvu, Bělorusko a severní Balkán, po jižní Ural a severozápadní Kazachstán.
Biotopová vazba. Lesostepi, parková krajina “savanového” typu, přepásané záhumenky, výslunné lesní paseky v listnatých lesích nížin a pahorkatin, lesní ekotony typu průseků pod elektrickým vedením. V oblasti šumavského předhůří v minulosti i sjezdovky.
Živná rostlina housenek. Různé druhy čilimníků, zvláště čilimník černající (Chamaecytisus nigricans), č. řezenský (Ch. ratisbonensis) a č. nízký (Ch. supinus). V Bílých Karpatech také čilimník zelenavý (Ch. virescens).
Vývoj. Dvougenerační (květen – červen, červenec – srpen), v teplých letech částečná třetí generace. Samice klade jednotlivě žlutavě bílá vajíčka převážně na horní listy nekvetoucích výhonků čilimníku. Přezimuje housenka, a to v zápředku na uvolněném listu pod živnou rostlinou. Kukla je lehce přichycena nejčastěji na živné rostlině.
Chování. Dobrý letec, jedinci jsou dobře vybaveni k překonávání několikakilometrových vzdáleností, stanoviště opouštějí především za potravou. Samci patrolují. V Bílých Karpatech, kde donedávna žila většina našich populací, druh tvořil rozsáhlou metapopulaci, v jejímž rámci docházelo k výměně jedinců mezi lokalitami.
Podobné druhy v ČR. Žluťásek čilimníkový (Colias crocea), ž. úzkolemý (C. chrysotheme).
Rozšíření v ČR. V minulosti byl lokálně rozšířen v celé České republice. V Čechách, kde dříve žil zvláště ve středu, na jihu a na východě území, zcela vyhynul v 70. letech 20. století. Nejdéle přežíval na jihovýchodním předhůří Šumavy u Lipna do roku 1978. Souběžně, nebo o něco dříve, zmizel i z navazujících rakouských lokalit. Vymizel i na celé Moravě, kde nejdéle přežíval na jihovýchodě území v Bílých Karpatech – do roku 2000 dokonce na několika lokalitách v početných populacích. Ještě před rokem 2005 byl každoročně pozorován ve více exemplářích, ovšem pak došlo ke zhroucení posledních populací. Na jeho posledních dvou lokalitách v Bílých Karpatech (NPR Čertoryje a Javorník nad Veličkou) byly v roce 2010 pozorovány celkem pouze tři exempláře; v následujících letech nebyl motýl při cíleném intenzivním průzkumu již vůbec zaznamenán.
Ohrožení a ochrana. Nejohroženější denní motýl Evropy, na hranici vymření v rámci celého svého areálu výskytu, v ČR vymřelý (od roku 2010). V EU chráněný (NATURA 2000); vymřelý v Německu (poslední nález z roku 2000), Rakousku (2005), Chorvatsku, Srbsku (2000), Slovinsku (2004), Maďarsku (2005), Litvě (1998) a v Bulharsku. Poslední, velmi malé populace přežívají na hranici vymření na západním Slovensku (Biele Karpaty, Povážsky Inovec – celkem na třech lokalitách), v posledních letech (2014-16) při intenzivním monitoringu každoročně ověřeno pouze několik ojedinělých jedinců (L. Víťaz pers. comm.). O něco lepší situace je pouze ve východním Polsku, Rumunsku, Bělorusku a v Rusku. Hlavní příčinou ohrožení jsou sukcesní změny na lokalitách, související s absencí extenzivní pastvy, případně s ústupem od pařezinového hospodaření v řídkých teplých v lesích; v ČR zasadila motýlovi poslední ránu celoplošná strojová seč (často dvojí za rok) bělokarpatských luk v rámci zemědělských dotací – agroevniromentální opatření v rámci Programu rozvoje venkova. Jak jarní, tak i případná letní strojová seč byly prováděny právě v době vývoje housenek, kterým plošná seč nedala šanci na únik. Tak žluťásek barvoměnný vymizel z důvodů příliš aktivní, celoplošné a nepromyšlené péče o krajinu.
V případě reintrodukce motýla je nezbytným předpokladem zajištění optimálního managementu v CHKO Bílé Karpaty na všech v minulosti obývaných lokalitách a postupné rozšíření obývaného území. Optimálním managementem je na lesostepních lokalitách lehká extenzivní až toulavá pastva smíšených stád dobytka (skot, kozy), a to bez stálé přítomnosti zvířat na lokalitách: vhodné je například střídat roky, kdy se pase, s roky ”odpočinku”; příliš intenzivní výpas může naopak místní populace ohrozit. V lesích jižní části CHKO Bílé Karpaty bude do budoucna nutné místy obnovit pařezinové hospodaření, místy dokonce toulavou lesní pastvu. V případě lokalit, které jsou v současnosti udržovány sečením by sečení nemělo být celoplošné, ale postupné a mozaikovité, s ponecháním dočasně neposečených pásů a ploch. V celé oblasti výskytu musí být dbáno na údržbu širokých světlých lemů podél lesních cest, pod elektrickým napětím apod.