Mapování a ochrana motýlů České republiky
určovací klíč (PDF, 803,1kB) >>>
Žluťásek borůvkový – Colias palaeno (Linnaeus, 1761)
Délka předního křídla: 24-27 mm
Areál. Eurosibiřský. Rozšířen od Alp na východ po Kamčatku a Japonsko. Ve střední Evropě ostrůvkovitý výskyt.
Biotopová vazba. Pánevní a horská rašeliniště s výskytem živné rostliny včetně degradovaných okrajů těžených rašelinišť, řídké rašelinné lesy, světliny a paseky v rašelinných lesích. Chybí na rašeliništích se zapojenými dřevinami.
Živná rostlina housenek. Pouze na vlochyni bahenní (Vaccinium uliginosum).
Vývoj. Jednogenerační (červen – srpen). Samice klade jednotlivě zelenožlutá vajíčka převážně na líc listů osluněných keříků vlochyně. Přezimuje housenka v zápředku na listu živné rostliny. Kukla je přichycena nejčastěji na živné rostlině.
Chování. Imága jsou výrazně heliofilní, nocují ve výši 2-3 m na keřích v lemech rašelinišť. Protandričtí, samci se líhnou zhruba o týden dříve, patrolují nízko nad povrchem vegetace a pátrají po neoplozených samicích. Larvální vývoj je vázán na rašeliniště, dospělci však opouštějí stanoviště za potravou a v jejich okolí navštěvují nektaronosné rostliny.
Podobné druhy v ČR. Žluťásek tolicový (Colias erate).
Rozšíření v ČR. V současnosti pouze v Čechách: Novohradské hory, Šumava, Krušné hory, Slavkovský les, západočeské pánve od Chebu a Mariánských Lázní po Chomutov. Mimo Šumavu jsou populace podstatně méně početné a bezprostředně ohrožené. Vymřel v severních Čechách (poslední pozorování z Břehyně a Jizerských hor), nedávno i na Českomoravské vrchovině (Dářko) a Třeboňsku. Vymřel také na celé Moravě (1963) – v Hrubém Jeseníku doložen více sbírkovými exempláři, do roku 1963 z Rejvízu (poslední jedinec, coll. Drulák, Muzeum Kroměřížska) a do roku 1927 z Rašeliniště Skřítek u Sobotína (coll. Kolb, Vlastivědné muzeum v Šumperku).
Ohrožení a ochrana. Ohrožený, na Moravě vymřelý (1963), v ČR legislativně chráněný. Dramaticky ustupuje všude vyjma šumavských a některých krušnohorských lokalit. Prvoplánově jej ohrožují meliorace všeho druhu s následným zalesněním ploch, případně velkoplošná těžba rašeliny. Protože však tato bezprostřední ohrožení již na většině lokalit nehrozí, je v současné době asi mnohem závažnější hrozbou zazemňování rašelinišť jejich následné zarůstání dřevinami a sukcese k zapojenému lesu. Takovému vývoji v minulosti bránila přirozená dynamika horských lesů. V důsledku velkoplošných disturbancí (jako polomy, gradace lýkožrouta smrkového a případné požáry) docházelo k ucpávání koryt horských potoků, k sesuvům atd. Na následně podmáčených plochách vznikala nová ohniska tvorby humolitu. V žádném případě pak na lokalitách ani v jejich okolí nebránit samovolně probíhajícím disturbančním faktorům a neobnovovat lesnické meliorace v lemech rašelinišť.
- výskyt do roku 1950,
- výskyt 1951-1980,
- výskyt 1981-1994,
- výskyt 1995-2001
Fotogalerie
Imága
 |
 |
 |
