určovací klíč (PDF, 944,9kB) >>>
Délka předního křídla: 15-18 mm
Areál. Pontomediteránní. Disjunktní ostrůvkovité rozšíření. Jižní Morava, jihozápadní, střední a východní Slovensko (v obou zemích vymřel), Polsko, Ukrajina, Bělorusko, jižní Rusko, Balkán a Malá Asie. Podle současných poznatků jde o poddruh modráska Polyommatus eros (Ochsenheimer 1808).
Biotopová vazba. Vápencová kamenitá krátkostébelná step v nížině a teplých pahorkatinách. V severovýchodním Polsku na písčitých borových pasekách. Na Balkánském poloostrově a v Turecku na vápencových horských loukách při hranici lesa ve výšce ca 2000 m n. m.
Živná rostlina housenek. Z ČR chybí údaje. Uvádí se kručinka Genista depressa, vlnice (Oxytropis spp.) a kozinec (Astragalus spp.), v Polsku s jistotou čilimník Chamaecytisus ruthenicus.
Vývoj. Jednogenerační (konec května – červenec). Fakultativně myrmekofilní. Přezimuje larva.
Chování. Velmi lokální druh, jehož populace jsou ve střední Evropě málo početné a izolované. V letu připomíná zbarvením líce křídel modráska ligrusového (Polyommatus damon).
Podobné druhy v ČR. Modrásek jehlicový (Polyommatus icarus).
Rozšíření v ČR. U nás znám pouze z Pavlovských vrchů, kde byl jednotlivě sbírán v letech 1950-1957 na vápencovém bradle Tabulové hory u Klentnice.
Ohrožení a ochrana. Vymřelý (1957). O ekologických nárocích není prakticky nic známo. Podle údajů o druzích, kteří se spolu s ním na lokalitě vyskytovali ”hojně” (např. žluťásek úzkolemý – Colias chrysotheme, modrásek ligrusový – Polyommatus damon), a kteří se v současnosti na lokalitě již také nevyskytují, lze soudit, že zde došlo k markantním změnám ekologických podmínek. Zcela spekulativně se lze domnívat, že vyloučení pastvy vedlo k zapojení drnu na vápencových drolinách, což mohlo změnit mikroklimatické nebo jiné podmínky pro vývoj larev. Jednalo by se o obdobný příklad těžko postřehnutelných, ale fatálních změn jako u jiných modrásků.